MELANCHOLIE

Dumy v kraji - v krvi dumy!
V černých skalách smrky, sosny
nepohnou se, nezašumí -
V cevách stuchlá němota.

Slizký lesk má pažit rosný,
mhla jak popel jasno tlumí,
o nechuť, jít za sny pro sny,
touhy vzlet se troskotá.

K čemu v běhu roků plání
od zklamání ku zklamání
honit účel Života?!

Hleď jak plží rod v šeř ulit
v nemyslivý kout se stulit
s vědomím, že's nicota! -










ČERVNOVÁ NOC
   I.

Tma dusná obzor zajala.
- Hořčím pach žitných lích! -
Nevidět na krok bezmála
v zalknutých alejích...

Hrdlička v snu se zasmála -
jak vzúpění ten smích,
jímž ticho úzkost proťala
dvou, v tmách se střetnuvších.

Bezvětří těžké olovem,
vody, zem jak by hnily v něm -
Vjem klesá pod svůj práh...

A v pustém tvarů zániku
osamělému poutníku
kdos jak by k hrdlu sáh'!

 

                                                    Postřehy a city