Vzpomínka na svačinu

Vracel jsem se do hotelu ve vzpomínkách na tu svačinu, viděl jsem zas kávový banánek, který jsem dojedl, než jsem se dal od Elstira zavést k Albertině, na růži, kterou jsem dal starému pánovi, na všechny ty podrobnosti, vybrané okolnostmi bez našeho vědomí a tvořící pro nás ve zvláštním a náhodném uspořádání obraz prvního setkání. Ale měl jsem pak dojem, že ten obraz vidím z jiného úhlu, z velké vzdálenosti od sebe samého, chápaje, že neexistoval jen pro mne, když jsem po několika měsících mluvil s Albertinou o prvním dnu naší známosti a ona mi k mému velkému překvapení sama připomněla banánek, darovanou květinu, vše, o čem jsem myslel, že to bylo - nemohu říci, že důležité jen pro mne, ale že jsem si toho jen já všiml; a teď jsem to takto nalézal zapsáno v Albertinině mysli ve znění, o němž jsem neměl ani potuchy.
  ~~~