Po jídle u stolu

Zůstával jsem teď rád u stolu, když se už sklízelo, a nebyla-li právě doba, kdy dívky z hloučku mohly jít kolem, nedíval jsem se už výhradně směrem k moři. Od té doby, co jsem něco z toho viděl na Elstirových akvarelech, hleděl jsem spatřit ve skutečnosti a měl jsem rád jako něco poetického přerušený pohyb nožů, ležících ještě nakřivo, vypouklou oblinu rozdělaného ubrousku, do něhož slunce vkládá kousek žlutého sametu, poloprázdnou sklenici, která takto lépe ukazuje ušlechtilý tvar své dutiny v v hloubi průsvitné hmoty, podobné zhuštěnému světlu, zbytek vína, temného, ale jiskřícího světelnými odlesky, přesouvání objemů, proměnu tekutin jejich osvětlením, uvadání slív, přecházejících v kompotové míse, napolo už vyprázdněné, ze zeleně do modře a z modře do zlatova,
  
~~~