kdežto různé části západu, vystavené na skle nízkých mahagonových knihovniček, seřazených podél zdí a které jsem v duchu spojoval s kouzelným obrazem, od něhož se odpojily, vypadaly jako různé výjevy, namalované starým mistrem pro některý cech na ozdobnou truhlu, jejíž rozebrané části se teď skvějí jedna vedle druhé v muzeu, takže jedině fantazie návštěvníka je vrací na jejich místo na podstavcích retabula. O několik týdnů později, když jsem se vracel do pokoje, slunce už bylo zapadlé. Podobný pruhu oblohy, jaký jsem vídal v Combray nad kalvárií, když jsem se vracel z procházky a chystal se ještě před večeří seběhnout do kuchyně, pruh rudého nebe nad mořem, hutný a ostře seříznutý jako kus masového rosolu, a brzy nato, na moři už chladném a modrém jako ryba zvaná parmice, nebe stejně růžové jako losos, jakého si za chvíli třeba objednáme v Riva-Belle, oživovaly mou radost, že než pojedu k večeři, převléknu se do fraku.
     ~~~