Ovoce princezny Lucemburské

Už několik dní bývalo často vidět, jak jede kolem v okázalém kočáře velká, rezavá, krásná princezna Lucemburská s trochu silným nosem, která přijela do té končiny na několik týdnů letního pobytu. Její kočár zastavil před hotelem, lokaj vyhledal ředitele, vrátil se a zanesl do hotelu nádherné ovoce (jako sama balbecká zátoka spojovala v jediném koši různé roční doby) s vizitkou: “Princezna Lucemburská”, na níž bylo tužkou připsáno několik slov. Kterému knížecímu hostu bydlícímu zde inkognito bylo asi určeno to ovoce, zelenomodré slívy, zářivé a kulovité, jako byla v té chvíli okrouhlost moře, ty průsvitné vinné hrozny visící na uschlých snítkách jako jasný podzimní den, ty nebesky ultramarínové hrušky. Neboť kněžna jistě nechtěla udělat návštěvu u přítelkyně mé babičky. Nazítří nám však paní de Villeparisis poslala čerstvý a zlatový hrozen vína i slívy a hrušky, které jsme také poznali, třebaže slívy zvadly, stejně jako moře v době naší večeře, do slézova a v ultramarínu hrušek se objevilo několik růžových obláčků.
   ~~~