Oběd po prvním ránu v Balbecu

Zato nazítří ráno! - když mě sluha přišel vzbudit a přinesl teplou vodu, zatímco jsem se oblékal a marně se snažil najít v kufru věci, které jsem hledal, vytahoval jsem jedny přes druhé jen nepotřebné krámy - jaká radost, když jsem, pomýšleje už na požitek snídaně a procházky, viděl v okně a ve všech sklech knihoven jako v okénkách lodní kabiny plochu moře, jasně osvětlenou, ač bylo ve stínu polovinou své rozlohy, vymezené tenkou a pohyblivou čárou, a sledoval očima vzedmuté vody, jak se postupně vymršťují, podobné skokanům na trampolíně. V ruce s tuhým, naškrobeným ručníkem označeným jménem hotelu, jímž jsem se marně snažil osušit, jsem se vracel každou chvíli k oknu, abych se ještě jednou podíval na tu širou oslňující hornatinu a na zasněžené vrcholy jejích vln z tvrdého smaragdu, tu a tam leštěného a průsvitného, které s klidnou silou a se lvím mračením připouštěly hroucení a rozplývání svých svahů, jimž slunce dodávalo beztvářný úsměv.   ~~~