Pití kávy

Všechny mé představy o hodinách, odlišných od hodin, které existují pro jiné lidi, hodinách, které trávily Swannovi v tomto bytě, jenž byl pro jejich každodenní život tím, čím je tělo pro duši, a jenž měl vyjadřovat jeho jedinečnost, všechny tyto představy byly rozvrženy a sloučeny - všude stejně vzrušující a nedefinovatelné - s umístěním nábytku, s tloušťkou koberců, s polohou oken, s obsluhou. Když jsme šli po obědě pít kávu na slunci ve velkém okenním výklenku v salóně, zatímco se mě paní Swannová ptala, kolik kousků cukru chci do své kávy, nevnímal jsem jen nepřátelství vycházející ze stoličky s hedvábným potahem, již ke mně postrčila, ale i nepřátelství spojené s bolestným kouzlem, které jsem kdysi vytušil v Gilbertině jménu - pod růžovým hložím, pak u vavřínového houští - nepřátelství, které mi dříve projevovali její rodiče a o němž jako by ta malá stolička tak dobře věděla a sdílela je, že jsem se necítil hoden, ba připadalo mi trochu zbabělé vnucovat své nohy jejímu bezbrannému prošívanému povlaku;    ~~~