Dort

Ve dnech svačin jsem přesto vystupoval po těch schodech stupeň za stupněm, zbaven již myšlenek i paměti jako pouhá hříčka nejnižších reflexů, a přicházel jsem do pásma, kam doléhal parfém paní Swannové. Měl jsem pocit, že už vidím majestátní čokoládový dort obklopený kruhem talířků na sladkosti a ozdobných ubrousků z šedého damašku, jaké jsem vídal jedině u Swannových a které vyžadovala jejich etiketa. Ale tento nezměnitelný a uspořádaný celek závisel, zdálo se, podobně jako nutný svět Kantův na svrchovaném aktu svobody. Neboť když jsme byli všichni v jejím salónu, Gilberte se najednou podívala na hodiny a řekla: “Poslechněte, já mám oběd už dávno za sebou a večeřím až v osm hodin. Měla bych chuť něco sníst. A co vy?”   ~~~