Zmrzlina

“Poslyšte, nebylo by nijak nemožné, že se stavím u Rebatteta, abych objednala pro nás pro oba zmrzlinu. Řeknete mi, že na zmrzlinu ještě není doba, ale mám na ni takovou chuť!” Úmysl zajít k Rebattetovi, jemuž slova: “nebylo by nijak nemožné” dodala pro mne na určitosti a na podezřelosti, mě znervóznil. Byl den, kdy Verdurinovi přijímali hosty, a od té doby, co jim Swann pověděl, že je to nejlepší firma, objednávali zmrzlinu a drobné pečivo právě u Rebatteta. “Proti zmrzlině nic nenamítám, drahá Albertinko, ale nechte mě,abych vám ji objednal já, nevím sám ani, jestli to bude v Poiré-Blanche, u Rebatteta nebo v Ritzu, zkrátka ještě uvidím.” “Vy tedy půjdete ven?” řekla mi nedůvěřivě. Tvrdila vždycky, že by byla nadšená, kdybych víc chodil na procházky, ale jestliže z nějaké mé věty bylo možno vysoudit, že nezůstanu doma, její zneklidnělý výraz naznačoval, že radost, jakou by to v ní vzbuzovalo, kdyby mě viděla často vycházet, není možná moc upřímná. “Možná že půjdu, možná že ne, vždyť víte, že nikdy nic neplánuji předem.   ~~~