Chřest

Ale nejvíc mě okouzloval chřest, kalený ultramarínem a růžovou, jehož hlavičky, jemně pokropené slézovou barvou a blankytem, neznatelně blednou ke spodkům - přece ještě potřísněným hlínou - nadpozemskými měňavými tóny. Připadalo mi, že ty nebeské odstíny prozrazují zázračné bytosti, které si zamanuly proměnit se v zeleninu a skrze své zakuklení do jedné a pevné dužiny odhalují v rodících se barvách svítání, v náznacích duhy, v hasnutí modrých večerů svou vzácnou podstatu, již jsem poznával, ještě když po večeři, při níž jsem je jedl, měnily celou noc, jako nějaká Shakespearova pohádka, svými poetickými a hrubými šprými můj nočník v nádobu vzácných parfémů.    ~~~