SRDÉČKO SKONČI

18. prosince, Vracov

Plodem lásky dvou chlapců
je plující ostrov.



19. prosince Vracov

Taková láska, láska moravská,
pro mě není, Janíčku,
je mně jenom zima,
ty za nic nemůžeš,
je chvíle a nevěřím ve víno,
proklínám vinohrad
a tvé nádherné jméno.



2O. prosince Zlín

Že jsem byl vždy sám,
na Svatého Ducha,
na slavné velehradské pouti,
na slovenských horách,
to nesmíš vědět,
jaké tajemství od božích andělů,
že mě nikdo nemiluje ?



21. prosince

Stydím se,
že by to znělo jako prosba,
abys zůstal,
aby mě milovaný chlapec políbil.
Odejít, ne proto, že se trápím,
ale abych neutrápil krásnou duši.
Dokonce jsem si zasloužil
tebe s přemírou červeného vína
a tebe bez vášně,
abychom v noci byli spolu.



22. prosince

Už to nebudeme dělat,
buzerantská klasifikace
a mám ji od tebe,
který jsi mně tak čechral vlasy,
mou skloněnou hlavu,
milost, aby se život skončil,
ale byla by to smrt nejhorší,
smrt ze zbabělosti,
z lásky je modlitba
- k věrnému milování,
nebo abych směl ihned umřít,
každou neděli v kostele
střídám jen tyto dvě prosby,
ani jedna se nemůže splnit,
věčné světlo je daleko,
jako k nejbližšímu moři.



23. prosince

Čekám na tvé milování,
alespoň tvou blízkost,
na místech, kde by bylo zázračné,
abys mě tam našel
a samozřejmě ty mě nehledáš,
je to v pořádku,
já totiž ten nebeský
výstřik semene miluju.



24. prosince Štípa - půlnoc

Prosinec, Bohuslavice,
význam měsíce a místa ?
uvízlo mně v paměti,
že o mě budeš bojovat,
s čím - s tvým vnímáním krásy,
které je jiné než moje,
které je zemité ?
Starodávný a obyčejný problém.
Jsem obyčejný kluk s básníkem.
Ráno jsi to slíbil.



25. prosince Štípa

Chceš, abych psal ty nejlepší verše,
chceš, abych byl jen tvůj milostný básník,
proto mně dáváš tolik bolesti,
nevíš o ní naštěstí nic, nemiluješ mě.



26. prosince

Abych z lásky nejkrutější
a na jediné struně psal verše,
obyčejně a starodávně snášet bolest.



27. prosince

Krůpěje posvěcené a štípské vody
mě zachrání,
jak je cítím,
bude velikonoční noc,
stéká mně jedna z krůpějí po tváři,
chce, abych psal nejžalostnější verše,
a jiskru také nespolkneš zhaslou.



28. prosince

Chvěju se, jako vrcholky smrků
stříbrných ve větrném poryvu
do sebe narážejí.



29. prosince

Pojď, budeme spolu tančit,
pojď, klidně se mnou můžeš tančit,
stejně to zítra nebudeš vědět.



30. prosince

Jsou oči lítost,
tvého něžně a divoce ohraničeného ohryzku
se dotknout,
stejně to zítra zapomeneš.



31. prosince

Je možné, že si tě najdu
a bude to jiná krev ?
Sen, jak jsi se rozhodnul
mě navštívit s nějakou dívkou.
Skutečnost.
Ztratíš přesný a smrtící tvar.
Budeš mít úrodnou a přežívající oblost.
Srdéčko skonči.



1. ledna

Není to jenom pro rozkoš,
není to jenom pro inspiraci.
Nikdy to není do prázdna.



3. ledna

Plachá šelmo,
vysoko v nočních korunách,
jen málokdy lovíš na zemi.



7. ledna

Přestávám se trápit,
to jediné slovo věrnost
mně zmizelo.



8. ledna

Ale srdce to všechno vydrží.
Nemáš se mnou žádnou naději.



20. ledna Štípa

Dlouho podél lesa půjdu,
zlobíme se na sebe,
dřevěná stigmata,
nechal jsem usnout teď už neuvěřitelné mládí,
čistou vodu jsem nechal usnout.



22. ledna

Oheň stojí na špičkách.



24. ledna

A lásku přiznávám jedině jinochům,
polovina nebe musí být černá,
v jejich tělech ohníček stojí na špičkách,
jak se vzdaluje zpěv chlapců,
je to jenom písnička,
ve tváři jemné chvění lícních kostí,
kdo se jmenuje Jakub
nesmí mě opustit,
políbil jsi jen mnicha - kámen,
po Těle lásku a po Duchu,
za zavřenými víčky.



27. ledna

Smrt mou bolest promění,
zatím mám jen romantické gesto,
je to málo ?
promění bolest mé víry,
nebyl jsem ministrant,
jako tenkrát vlasy tvoje plují
z periferie k římskému prstenu,
promění bolest mé touhy,
neměl jsem lásku mezi jinochy.



1. února

Milence mám v mythech
a nejlepší jsou ti, které jsem si pro sebe
démonizoval.



2.února

Zoufale klečím
před posledními zbytky svého okouzlení,
necháš mě tak ?
za časného jitra
v touze po orosených lýtkách,
po oroseném těle - legenda,
lidová píseň o večerním zasnoubení,
o panenství mezi rekruty - romance,
v naběhlých žilách lásky na mé ruce
jsi našel Marii - dogma.



5. února

Vždy to musí být krutost,
musí to být panic,
musí to být král.



8. února

Svlékni se ze svých hor,
zátoka je tmavá,
jsi příliš voňavý,
jsi příliš po letním jehličí,
jsi příliš poraněný,
jsi tajnosnubný noční oblak.
Ale proč, když jsem u Filipa, ve snu tě bolel život ?
vysněný život ?
myslím, že tvůj přítel má skalnaté srdce a skalnatou duši,
je vášnivý a čistý, proto mně vášnivě a čistě a dokonale
uhnul svými rty,
chtěl bych poznat jeho skalní lásku
s jasně vyřezávanými žebry,
nad nebezpečným srázem
jeho jemné porozumění.



12. února

Že to bude tak tělesné,
nemůžu se dostat blíž k oltáři,
mám slzy v očích,
k nejbolestnějším místům stékají,
je to jenom chvíle,
kdy jsem naposledy plakal,
nemůžu si vzpomenout, kdy jsem naposledy plakal,
změnilo by se něco, kdybych v této chvíli
měl dar živého slova ?
dal bych ti ze svého těla
potůček krve.



2O. února Štípa

Vezmi si mé rituály,
jaké by to bylo, kdybys chtěl okusit
mou plachost,
daroval bych ti ji, ještě by nebyla tma,
ty bys ji přijal, mou plachost.



23. února

Alespoň vzdálenost,
dal bych ti sto kilometrů,
do Brna, strašná myšlenka na tvé tělo,
Brno - Vídeň, jsem bezbranný,
to je nejkrásnější,
odtud je síla dokončit Janovu báseň.



26. února

Úžasně nemilosrdný výraz v obličeji,
na krála,možu s tebou jen odejít ? mluvící znamení,
a když si na okamžik odkryje břicho,
jak si utírá tričkem pot,
v každém domě koráb a svatá hvězda,
lidový zpěvák a romantický básník,
nic jiného.



3. března

Ragbyový klub, staré portréty
juniorských sportovců,
škoda, že to jsou portréty,
minule jsem ztratil u zámku kombinaci
- nátělník, černé trenýrky a poslední básničky,
jen u boxu a sprintu je právo před zápasem na veliká gesta,
opuštěná atletická dráha,
krátce předtím, než jsem Pavla
políbil na rty, objevila se na brněnské obloze
dvojitá duha,
přítel říkal, že kdyby se k němu někdo,
koho by měl rád, choval tak jako se chová Pavel ke mně,
tak by už v té chvíli byl v nebi,
chvíle - už jenom bolest,
už jenom touha,
sojčí pírka.



6. března

První verš v Bohdanovi
byl Anděl v srdci má lišáka,
nechali jste mě v lásce jako opuštěného lišáčka,
na policejním ředitelství,
celou báseň spojuje jeho věta,
Bohdanova - to ti nemůžu slíbit,
stupňovaná - ani to ti nemůžu slíbit,
sen - jak se procházím tmavou loukou
a vybírám si k sobě houslisty,
kterými je louka nejtmavější posetá.



11. března

Rychle po sobě víno,
hodně pohárků,
ogare, ogárku,
prudký déšť.



22. dubna Štípa

Být zticha, slyšet jiný zpěv,
tvůj a ještě bude krásnější ?
tak, abys o mně nevěděl,
jen jako majestát,
pouze propasti zahlédnout,
chuť pouště mít na Moravském Slovácku,
už se neozvu,
věříš, že dokážu být tiše ?



23. dubna

Přes třetí víno,v že spadnu do nebe ?
je ti to líto ?
nebe - jedináček.



27. dubna Lidečko

Poslední milování ?
zářivých korunek,
na mši svaté,
zimní koně,
přípitek na naivitu,
jeho nejbližší úsměv,
jeho nejbližší rty,
když si jen připalujeme cigaretu,
myslím na něho ještě vášnivěji,
ani ne tak na jeho tělo,
jako na jeho smích,
chlapecký obojek,
chlapecká krajka,
na včerejším chlapci zářivé korunky
přecházejí přes tvář,
stmívající se a zamilovanou.



1.května

Konečně zase s někým,
koho nemusím šetřit něhou,
absolutně jsem nevěřil od pohledu,
že to bude takto umět,
dotýkáme se svých svalů,
oplácí dotekem ještě tvrdším a křehčím,
jen těžko by se dal zranit,
špičkou jazyka jezdím po jeho žilách,
nesmí se mně ztratit,
potichu čekáme,
chce mě vzít do úst úplně celého
i s kulama,
chce to vydržet co nejdéle,
jak se mně bude zvedat,
snažíme se, aby nás to spolu bolelo,
bolest přijde sama,
dokonce jsem se ho zeptal,
kde má domov,
šokovat se dá jen čistotou srdce.



1O. května

Na mou tvář přitisknul svou Pavel
a jeho dotek byl ozdobený,
že jsme spolu nespali
a přesto moje krev začala rudnout
až k temnotě,
vždy jsem toužil, abych se uměl červenat,
ve skutečnosti je přede mnou někdo jiný,
jeho rty jsou jako rozkolébaná loď,
nebo křestní mušle,
celá krajina rezonuje,
jezírko u Lešné,
jezírko s plameňáky.



27. května Vlčnov

V nejžhavějších paprscích u kostela
dozrávající hochy potkávám
ve vesnici,
muzika až do rána,
s uspávankou myslím na své nejmilejší,
v té kráse jsem jako korouhvička,
v srdci je klid, nad horskou propastí,
jisté si svým zamilováním, srdce tam stojí.



28. května Štípa

Setkání katolické a bizarní,
zrobíš se sám nebo mě ještě potřebuješ ?
po večerní modlitbě růžencové
jen pohladit po vlasech,
perfektní vlasy k trápení,
a už se naše bříška dotýkají,
jsou si podobná, každý den
se stovkou sklapovaček,
jsi jako sníh,
jen jeden černý mráček máš na těle,
a ještě jeden pluje v tvém spánku,
daleko je k podzimní slavnosti
andělů strážných.



4.června

Svěží vánek zasnoubený s ostrou vůní,
slyším v sobě zpívat šohajky,
krásně zralé ostružiny,
bojím se říct Ano Panně Marii ?
léto ? dívám se na ochmýřená lýtka,
jako by to byla naděje,
jaká asi jsou, když sněží ?
s některýma klukama se můžu milovat
jenom v zimě,
jak je to zázračné.

Ještě znovu o lásce - v podstatě to není moje milování,
i když jsem to ráno zaplatil,
ještě znovu o lásce - mezi námi bych to byl já,
kdo by se postaral o smích.



5.června

Vidíš mě, jak se probouzím,
abych byl poslušný
jiskřivému ránu.



14. června

I na jiskřivé ráno
bude pozdě.



23. června Plačlivé

Viděl jsi mou radost.

A musel jsi odejít.
Žal miláček mě nikdy neopustí.

Mít odvahu ti ublížit.
Ve spánku odloučeném od tebe
ti ublížit,
tvému kouzlu
a také tvé naději.



25.června

Snad jsem doufal s tebou dočkat do prvních dnů mrazivého podzimu,
mluvili jsme přece o nich oba s radostí, k sobě snad nedohlédneme, k sobě
marně pronikáme, ani úzkost nám k tomu nepomůže, spolu ve světle,
které je mezi sklopenými křídly ? bude mně potom zase samotnému
jen sněžit do očí - - - je protimluv být přesným v pochybnostech, hledat tak
přítele ? píšu ti, přesto co už znáš se mnou - - - že báseň je jenom milování a
jenom naděje, píšu ti, protože se hrozně bojím a volám tě s legendární tmavou
bolestí těla - - - protože pláču a nejsou to tvé slzy, díváš se na mě s pýchou a
toužebně a nejsou to tvé oči, jak mně znovu opakuješ, tajemné už pro mě
nebudou - - - a mé oči snad pokorné, snad klidné, to všechno pro tebe udělám
- - - jen věnuju ti, co nechceš, takové pokušení mám, ponechá nám to dostatek
spánku, abychom se spolu šli trápit - - - jak jsme se probudili, snad jsem doufal,
ale rozlučme se.




30. června

Na mládence jsem položil ostřičnou trávu,
pod ní ukryl jsem si ho,
na mě on žaluje,
nahoru se dívá.



1.července Svatá voda Malenovice



Zachráníš mě,
chci tvé sbohem, dej mně ho,
jenom tak jako by jsi uměl
pracovat se smrtí.



3.července

Rysa ostrovida chceš Pavle
k sobě přilákat,
z jednoduché vzpomínky
do rtu se kousni,
jak jeho černé štětečky
dotýkají se zlatavého umění.



5.července Velehrad

Vzpomeň si mé srdce
prochází tmou.



12. července

Pěkná by byla naše společná síla
proti sobě a potom by se tak náhle smísila,
pěkná by byla naše odvaha na sebe žárlivá,
kdo blíž tělo přitiskne k horám,
na ledovou horu,
líbilo by se svatohostýnským andělům,
od Tesáku, od Trojáku, pozorovat náš zápas,
dvou roztomilých, dvou svatojánků.



13. července

Zbav se svého strachu z průzračné bolesti,
chceš-li, přijď, buď se mnou,
můžeš mě pomalu ach zavraždit,
jak budeš chtít, to přece dokážeš ?
to přece jen dokážeš znovu sám se probudit ?
s každým požehnáním, tak pomalu,
jako mě vraždí každá neděle.



19. července

Jak říkáš šťastnému, že bys mě mohl milovat
ve střípkách a pablescích,
já nemůžu, místo tebe ještě jedno
nejostřejší slunce chci obejmout.



22. července Velká nad Veličkou

Nemůžu nic,
že nebudu věnovat noční chvíli,
věnovat tobě život,
bože žádné křestní jméno,
žádnou báseň.



23. července Kuželov

Jako o tmavé, tmavé jen nebe
nemáš můj Filipe strach,
tak se neboj o mě,
budu jen pro tvou samotu,
budu jen pro tebe umírat
jako nádherní zpěváci
tam pod Javořinou,
zamiluj se do mé smrti.



1.srpna

Nejmilejší verše ?
Smrt jinocha v mém srdci
je věčnou láskou.



zpět




Copyright (c) 2003 Jiří Wolf.        jiri.wolf@email.cz

Nakladatelství: MaPa 2000

RECENZE

foto: L.Stavjaník