KŘEST ZA HLUBOKÉ NOCI

SPÁNEK PŘED BITVAMI

Nemohu ztratit se z Tvých očí
a nésti mám tajené dary.
V dávnu, kde jiskry se zhasí.
Kapku z moře.

I klopýtání
činí naše kroky krásnými.
A zjevené pády andělské.
Hvězda po tomto dnu, po narození,
v nebe vstoupí.
Kdesi kapka z moře
klidná je v bouřích.

Když usneme
a víme o zaprodaných.
Když usneme
s odkrytým hledím.
Když usneme milováni.

Jdou tu dezertéři,
zůstávaji na věky hluboké šlápoty,
v noční putování, pokladnice zotvírané,
sucho v hrdle, suchá země,
komnata pomluv.
Odpouštění,
když ženou zloděje a vrahy a kupčíky
a pacholata a vzteklý dobytek
a hodnou zvěř
a nás...

Když usneme
s odkrytým hledím.
Když usneme
milováni.



ZEMĚ PRO CHUDÉ

Půl nebe - Druhá půle z nebe
Cave canem!

ACH - NEZBAVENI STRACHU, tuh a ohav...
Rcete:
Spleťte copánek, kde jsou holé hlavy,
kde nelze pláchnout z dějin bez útraty.
A je bolest a radost šlahouny věnčených.
Odveď si mne.
Beze zlého, beze všeho zlého úmyslu,
poblíže však popravy, z dlaně ber šperk.
Hlavně odtud. Pryč odtud.
Nejitři. Ach spory mezi těmi, kteří nás občas provázejí.
Mezi vodami, jedem a žízní
zjednej klid, kejklíři,
potom i ty vypluješ na Délos.
Potom i ty se vrátíš.

VNUKNI,vše tudíž nevysvětli.
Půvab si tu kulhá, šlape si sám na paty.
A vzdor je mnou napomínán, jejž satyr
žádný ze závodů nevynechá.
O políčení, o pohřbech, jak mně - tak jemu
chutná lektvar.
U vozu olympského, u hostin na hraně kuchyňáku,
po střenku vraženého
ve vojvodství, v šerech...
Tam zaútoč, tam tvých přesil
se nižádný nezalekne.

Již upsána.
Všechna polesí. I hajní.
I počaté hony.
Ve vysokých škorních mnoho kalné vody.

Ještě jsme svorní. Ještě tobě ponecháno.
Stlané chvojí.
I petrolejek. A modré krve.

Ve snu,
co bestie
v medailónku
čeká schovaná.

Ze třech křížů
ukradeno
třísek
a neprodaného zboží.
A hamožníků.

NA VOJNU JÍT,
samostříly vzít,
i někoho se mnou
vzít na hůl
a do plechové huby.

v prázdném ranci.

A je prezidentům za ucho vytaženo.
A je dáno košem, když není kam koulet sudy,
když dopito,
krákají, že nedoléto, neb ruce se třesou pikolíkům.
A vrány hnány kamením.

A abys nezaklonil, abys neobnažil
hrdlo,
stud na dně studně,
který jsi pojal za milého,
oříšky šejdířovi dát.

Skončete to s námi,
my začneme se dělit, zase ten nával u zátaras,
poznáme zdvižené límce,
kde chtěl se někdo obohatit,
kdekdo,
plány zhatit,
u baculatých vejrů
být ředitelem čehokoliv a kecati.
A rozkázati, vše rozkázati.
A schvalovati zastavárny.
Údržbáře shánět, mu džbánek, Amore,
knír si kroutit.

S PRUTY A PODBĚRÁKEM
v putyce rybáři,
první u výčepu - to jest Marathón.
Proti srsti se hladí,
proti myslím je nám to,
oba v jeden ring vejít.

Muzika hrá - slouchej ten kravál.
Pro berle. A metel pro smetí.
Kvete netřesk. Neutrácej svých peněz.

Chtěj s náma plakat. Města zbořit.
Dorážet se. Ponechat za lacino.
Jen kotvy. Jen šapitó.

V klecích kleteb plná slova,
nechána zadní vrátka otevřená,
zlův poklad, majestát,
na vandrech si budeš opakovat: Kdo nade mnou,
kdo nad mnou...

Samé výhry, samé vařechy, v nich ztracen
je svět - já který skolím.
Dej si to za rámeček, v archiv.
Po půlnocích markýz se loudá,
po patronech,
po plesích ostrých kordů,
po palubách lodí potápěných.

UMÍME SE NEBÁT. Zůstat spolu.
Umíme se před prahy zouvat.
Pohrdat svou námahou.
Propluj.
Mé vše. Mé nic.
My nejhodnější.
My jedoucí na oslech.
Přemlouváš abych dal sedlat.
Váhám.
Před setbou.

Armádo!

Čerta starýho neostrážíš.

A ty zapleť se do ostružin.
Pronikni ve všechny ryby. Ztrať se od dvora.
Táhni. Neber si s sebou bačkory.
Nehověj si.

Rty od rtů se spálí.
Tvé od mých.

Polibky zakuklenců.

Dusno. Mezi dožínkami.
Sehni, vztyč se - Rút.
Nutno vyznat se v ještě větších nesmyslech
než jest sevřená pěst.
Jak život šel. Piš si švabachem, tajně,
když je tak záhy. Než zavřou krám,
ještě ledaco se stihne.

ZPŘETRHAT UZD.
Se rváčem hledat kavalec v torbách, žlab, raubíře.
Už máme za sebou povídačky.
Už burcuj.
Ani za nic v pozoru stát. Kuš kuši má!
To ty kradeš popel z ohnišť a zlou pověst.
Hermova milenko.

Ježkové spí, tolik prší, mouka je rozsypána.
Rukopise - v kamnech bezpečno ti bude, v žáru,
chlapče, jsi probodnut, pro tmu nevidíš pochvu.
Běda tobě! Na dveřích jsou zvonce.
Ale oni jdou pro berana. To jsou samé skvělé vizitky a neblahé konce.

Plemeno sta bankovek. A pelyňku. A šarží.
Vášně lomcují okenicí. Kde již zhasli jsme lampičku.
Roztrhané drahé látky jsme pohodili, kde se dalo.

A budu čekat na Tvůj blesk.
V mé srdce. Na krůpěje vína.

Jsme bez hávu. Kéž ovace se zapomenou.
Jen ať nespím té noci,
kdy být s Tebou je svoleno.

JEŠTĚ UJMUL SE ČASU. Ještě zápasí s pamětí.
Dleno. Na Krétě a u Toleda.
A je zmateno. U mozolů. A zednických fušek.
K ničemu nevedoucích řečí. U obratníku purkmistra
ve škopku viděti.
Zlobějí, ve vrátnicích, na vozové hradbě,
když na lávce, kde místa sotva pro dva - tiše tisíce
stojí, tisíce, co krok, to méně naděje.

Ještě proklít.

Věší si ozdoby. Všichni jsou ve zlatě.
V šatlavě. Seno uschne. Kosa se ztupí.
Dlouhý nos ti ukážu. Zticha buď!
Jak chřestýš Bartoloměj spí.
Nedáme se ošálit.
A když tak ztratíme jen jeden sandál.

Abychom nepropásli piruety.
A sečítání stáda. S ruměncem.
Chci vír. Tětivo odpočatá.
Přestřihlá Érotem. K ničemu již.

Rozdílu tu je: V pokleku a na kolenou.

Blouzníš. Chytí tě vlci. Slabikář jsi ztratil.
Spatří tě. Voníš pryskyřicí, vichřicí.
To tlouci bude - mé darebné srdce.
Bílá prsa, černá kopyta.
Pod nimi se budu vznášet. Ach netvore.

Ó Bože, slyším.

DOTKNU SE TĚ, vezmu na Tě potěh.
Lnu k Tvým. A jim je tu zle. Jsou hlavami dolů.
Namísto stojek - artisto.
Skonáno.

Žádný lakomec tu není.
Co uděláte s mým kolouchem?
Co uděláte se sveřepými, s psanci,
pod širákem spícími, pod pancířem, pod tělem
milovaných.

Nechte mi mou noc!

Vezměte obušek.
Nebojím se.
Přepych umírá.

Dotknu se Tvých nohou.

Zaklesneme se v sebe. Zakolísáme.

Bez drachem, s mitrou jde. A za ním záludně...

Špitají: Modřín vysoký.
Čumáky chladné.

UŽ MĚ VŠICHNI mají rádi.

Už jen za noc bičíkem mě párkrát šlehnou.
Přes den svatý pokoj dají.

Já obcházím obejdu. Obejdu rajón.
Přespolním třeba chtíti vzíti kufřík.
Za zoubky svých psů. Pro poštmistra.
Za moldánek. S tězkým kyjem světa kraj projít.
Večeříš nejen ambrosii, piješ nejen nektar.

Mých úst: Zmlkni už: Voláš: Brát si s sebou
všechny oběžnice, všechny stálice.

Ptej se: Ptej: Spolu: Jen Nalezneme: Samotu...

Já Tebe: Ty mne: budeš probouzet.

Proti pobřeží
ses vydala
stezko má!



BÁZEŇ


(A tanec Ve stanu Nad Hradem)
Chrám Všude Je
Ve Víně Vidět)


A smrt proroka leží nám u nohou,
zavírá a otevírá naše doupata.
Lov začal jak žal a nepřestane.
Dokud neřekneme stačí.
Dost všeho. Vod nad hlavu. Nikde slavík.
Od rána prší. A zaseklo se paraple.
Ztratil se terč - samá Tvá trefa,
sám karmín, ale stěny už jsou zase vybíleny.
Vzpomeň na kříž vápnem.
Nezplaněl Myší Chvost.
Ani trošku se neboj.
Nestrojí se ženich.
Máváme na tovaryše.
Že už nastala Pouť.

Jordán Volá
Rybáře K Poušti.



ULEKÁN MRAZIVOU SEKYROU

až psi se pominou,
za rozbřesku
zaklínači...

Komu patřím?



zpět




Copyright (c) 2003 Jiří Wolf.        jiri.wolf@email.cz

KŘEST ZA HLUBOKÉ NOCI
VOTOBIA 1993
Edice: Želetavka

RECENZE:
MIREK BALAŠTÍK
IGOR FIC

foto: P.Kostková