Za svítání Morava
Recenze

RADEK FRIDRICH - VÁŠEŇ NA CHŘÍPÍ
HOST 4/99


Šestá sbírka zlínského básníka Pavla Petra Za svítání Morava je poezií, jež by se v prvotní čtenářské euforii mohla označit jako duchovní lyrika, vyrůstající z tradice moravské.
Není tomu tak v plné šíři, neboť opravdové názvuky moravských reálií nejsou zas tak frekventované a pouze jakoby mimoděk odkazují k místu vzniku jednotlivých básní. Petrův básnický svět je spíše poznamenán přechodem autorova subjektu do bran takzvaně středního věku (narozen 3.1.1969) a hlavním tématem je jakési loučení s mládím, jakési máchnutí nad časem zmizelým, mladistvým. Sbírka sama je rozdělena do tří číslovaných oddílů, jež na sebe víceméně navazují, přičemž knihu završují tři dlouhé básně, z nichž poslední, Za svítání Morava, je jejím konečným vrcholem. Jaká je tedy nová kniha poezie Pavla Petra, kam se posunula jeho poetika a co nového do současné poezie přináší? Nutno podotknout, že je to lyrika velice kultivovaná, syntakticky a sémanticky zaumná, enigmatická, nejasná. Optika pohledu je jakousi tříští skutečností, jež jsou většinou svědectvím básníkovy reality. Jako leitmotiv celé sbírky bych považoval zvýšenou erotiku, vážící se na lásku mužskou (viz jeho opakující se panošové, mníšci, tovaryši, pacholíci, poutníci, trubači a jinoši). Tělesnost je všudypřítomná - "těla od sebe dostávat,/ a těla k sobě poutat" (báseň Za svítání Morava,s.59), přičemž se však nejedná o žádnou adoraci tělesné lásky. Často je na tělo nazíráno jako na objekt právě ve spojení s motivy mládí: "dva chlapci - plameňáci,/ kteří se utěšují před Božím Tělem" (opět báseň Za svítání Morava,s.53).
Slovník celé sbírky je zároveň poznamenán slovy silně starosvětskými, bez výrazných ozvuků moderního světa, snad kromě hovorového výrazu ve verši "Rybník je opuštěný nebesák" (báseň Peklo živůtků, s.25) nebo názvu ulic (Květná) či reálie poutní ("Panna Maria Svatohostýnská dívá se k Rusavě) apod. Pavel Petr tak pracuje zejména se slovy, která přetrvala staletí, mají svou tradici, svou váhu, setrvávají napříč časem. Slovy jako oltář, komnaty, baldachýn se dostává do doby řádu, do doby, kdy slovo mělo svou váhu (ať slovo Boží či světské), a získává na dojmu, že i výrazná redukce jeho vlastního rozsahu básní tomu nasvědčuje. Sbírka, ač zavání archaičností, je jakousi hozenou rukavicí dnešní devalvaci a fluktuaci slova, Pavel Petr nechce být výlučný za každou cenu, svět jeho básní je odrazem skutečně prožívaného světa se všemi strastmi, které se k tomu váží (viz "celou předešlou noc proklínal jsem život,/ ale neproklel jsem nikdy život věčný", báseň Podzim, s.49). Autor tak trvale vnímá svět na vertikále zemské a nadpozemské, přičemž řada básní má konfesní chrakter.
Sám styl sbírky Za svítání Morava oplývá řadou zejména nonverbálních slovních spojení, častý je ozvláštněný slovosled, častá je zvukomalba i jazyková exprese. Pavlu Petrovi slova o sebe křešou, skřípají, kakofonují. To samozřejmě ztěžuje nejen četbu, ale zároveň i orientaci v hledání smyslu jednotlivých textů i samé sbírky. Ano, tuším, kde se autor nalézá chci mu věřit, často však nenalézám možnosti pochopení.
Od přechozích sbírek vydaných v nakladatelství Host - Rána střeleb (1995) a Trojlodí Jakuba (1996) - se autorův styl výrazně nezměnil, osobně vysoko hodnotím zejména kratší básně, jako jsou Svatba, Před svítáním, Láska sůvat či Louka, zde je pro mne Pavel Petr básnicky nejsilnější.

Radek Fridrich



Zpět




Copyright (c) 2003 Jiří Wolf.        jiri.wolf@email.cz