Za svítání Morava
Recenze

PETR ČERMÁČEK
SVĚTLO NEZHASÍNÁ


Po dvouleté odmlce vychází v Hostu již třetí (celkově šestá) sbírka Pavla Petra. A možná že i delší odmlka je jedním z důvodů, které vedly k tomu, že jde o sbírku pečlivě připravenou, neztrácející ani na okamžik dech. Verše jsou rozděleny do tří částí označených římskými číslicemi. V první části převládají kratší básně, ve kterých se velmi důkladně a působivě pracuje s hodnotou slova, některé básně přímo volají po hlasité deklamaci. Cit pro výrazná, neotřelá a zvukomalebná slova (rejdiště, hýří čeřínek, okrášlených sůvat...), eufonický opakování skupin hlásek ("...loubí./ A příslib polibku..."; "...zaklínila. V klenotnicích..."; "Okraje ran Amora."), neobvykle znějící spojení slov (kadeřavé loubí, přelétavé přístrachy, žíhaného jinocha...) a přitom úsporně vedené verše, které jdou po významu, nejsou pouhou okrasou, estetizující hodnotou. Sladkobolný smutek jako z prastarých balad, to neustálé křehké dovolávání se lásky, okamžiku kdy "mé srdce přivineš", chvíle sváru světla a tmy, to jsou erbovní znamení Petrovy poezie. Básně se odehrávají na rozhraní, za soumraku, za svítání, anebo světlo hraje alespoň důležitou (snad přímo posvěcující) roli ("Kolem žíhaného jinocha světlo./ A světlo zádušní prosvítá mezi žebry."). Oproti Trojlodí Jakuba je zde výrazněji cítit zakořenění v regionu, objevují se místopisné odkazy (to však zejména ve druhé a třetí části), folklórní ozvuky, a měl-li jsem u prvních Petrových sbírek pocit básnické spřízněnosti s Jiřím Kuběnou, cítím zde i vliv Josefa Topola. V druhé části v básních přibývá děje, už nejen okamžik, už nejen ze sna se rodící osten nenaplněného, ale i příběhy a krajiny oživují v básních. Děj je jakoby náhodně zaznamenaný úsek reality, část filmového pásu, stává se sám o sobě poetickou hodnotou, protože se stal atributem jiných dějů, jiných okamžiků, protože se stal atributem touhy. Konkrétnost děje je podtržena i datací některých básní (Trojice jabloní, Večerní láska), k větší dějovosti přispívá i bohatší a přehlednější větná skladba. Na krajinu je pohlíženo také jinak než v úvodních básních, už není zhlížena jediným pohledem, v detailech jedné chvíle, je krajinou, kterou se putuje, je krajinou konkrétní, místopisnou. Neznamená to však, že Petr slevuje z náročnosti na zvukovou složku veršů; i tady (a nejinak v pslední části) se objevují nádherná slovní spojení (stojáček lásky, knížecí horko, svitek posledního mníška sklenutého) i slova (jarý, ohbí). Neustále se zvýrazňují folkórní vlivy, v básni Ach ze severu, severu mého milování se objevují i prvky ryze písňové ("Víno chtěj bohatší/ ach ze severu, ze severu mého milování vylisovat."), inspirace lidovou písní ve sbírce roste k závěru, objevují se repetice, přibývá motivů lidových balad, v titulní básni Za svítání Morava se objevují i zvolání a oslovení, připomínající valašské halekačky ("za Panská jezírka, hej!/ Za Zboženské rybníky, hej!"). V žádném případě však nejde o jakési ohlasy písní, je to poezie původní, osobitá. Třetí část je tvořena dvěma dlouhými skladbami Podzim a Za svítání Morava, rozdělenými kratší Kde vyvěrá skálou pramen... Objevují se zde všechny výše zmíněné znaky, přibývá však naléhavosti, svět básně je rozechvěn do důvěrnosti až kruté, dochází se až k obnaženým podstatám ("Loňské listí v komůrkách,/ do umírání ozve se dřevomorka,/ voda stoupá k ohryzkům archandělů,/mokrý je písek v hodinách,/ pomalu se přesýpá,/ v přítmí rozednění, ve zvonici zvon nemá srdce,/ a mé je zasnoubené a mé je pokurvené srdce"). Báseň Za svítání Morava je strhujícím závěrečným vyznáním, které vyznívá téměř žalmicky, toužebným voláním k švarnému šohajíčkovi za hrubou vodou.
Petrovy básně jsou skvěle jazykově a výrazově prokomponovány a z jejich existenciálního náboje místy mrazí. Je to zkrátka přesvědčivá sbírka.

Petr Čermáček



Zpět




Copyright (c) 2003 Jiří Wolf.        jiri.wolf@email.cz