Déšť ve vězení řeky
Recenze

JIŘÍ KUBĚNA
TROJÍ SVĚDECTVÍ JARA MORAVSKÉ LYRIKY
(BOX 1/1992)


Zcela jinou - převratně novou - situaci signalisuje tvorba sice zatím jen Benjamínka básnické Moravy, urozeností imaginace, neomylností ve volbě slov, vznešenou chudobou metafor a především královkým krokem jen jemu vlastních rytmů však nepochybně jejího příštího Davida, příznačně od Východu - Lux Ex Oriente - k nám přicházejícího Pavla PETRA (narozen 3.ledna 1969 ve Zlíně - tedy Kozoroh, Opice, číslo 2, mechanik, obráběč kovů, in spe knihovník ve zlínské městské knihovně, píše od r. 1981, řada rukopisů, samizdatem vydal knihy veršů: Věštby pro chudé, 1988 - 1989, Déšť ve vězení řeky,1989, Kořeny skácených stromů, 1989 - 1990, sporadická juvenilní publicita - recitační - v bnrněnském Horizontu a Rubínu, 1987). To nesporně nové, co tento Útlý Harfeník, Hudoucí u paty Trůnu Israelova, Jinošský Tanečník Vždy Znovu Upadající Do Vytržení Před Serafíny Střeženou Archou Úmluvy, přináší - konečně! - do našich natolikrát zprahlých, umělým podstrojováním k neplodnosti vybičovaných niv, je vláha jeho mocného MÉLOSU, Bičující Příval tak dlouho očekávaného Pathosu, Déšt zatím ještě Ve Vězení Hérakleitovské Řeky Času - ale současně už i ona Rosa Shůry seslaná, aby obnovila Tvářnost Země: "...vyslovím: znovu, bratře, probuď se./Řekni co důležitější může býti/ v Jeho, nám poskytnutém čase./ Holubice, řekni svým."
Pavel Petr, básník veliké vnitřní síly, protože Doručitel cestou Nezlomené Pečeti Barvy Krve Na Sněhu, Posel Příchozí Na Vinici, Obhájce - Nesvětější a Přečisté - Dvojice Barev Beránkových, se nepochybně vrací k samým základům Poesie, ale i Života, základům starodávným, chtónickým a svátostným. Celá jeho poesis, zhmotňujíc šero Archy Noemovy, je především jakousi Alfou, ležící už někde za Atomovým Hřibem zoufalé Omegy našeho nakonec přece jen okušeného Plodu Poznání, jakýmsi Arché, Prapůvodním A Základním, čestně obnovovaným, pravým opakem jakékoliv An - arché, každého Ne - řádu a Chaosu.
Je cosi starozákonního, středověce křesťanského, ale i homérského, v Petrových nerýmovaných verších, nejen širokodechých, ale i rozryvně caesurovaných, modelovaných - v neutuchajících úderech dlát - se sochařskou jistotou, hodnou tu ruky primitivovy, onde opět nabírající živou vodu z mořského příboje
Whitmanova, ze slapů Claudelových, nikdy nevysychajících zlatých rýžovišť Březinových, anebo i ztěch - s každým novým objevem vždy znovu zatopených dolů Demlových.
    Přesto - jako každý skutečný Prvo-Objevitel, nemá v naší novější poesii tento básník zřejmě obdoby a předchůdce, s výjimkou snad - nerad, a jen v zájmu objektivity to říkám - jistého paralelního úsilí Kuběnova, v jím znovu nalezeném - a nově interpretovaném - sylabickém verši z poloviny let osmdesátých (Blíženci V Krvi), popřípadě již prvonázvuků této, quasičasoměrné poesie z počátku let sedmdesátých (Ganymedes).
    O Pavlu Petrovi uslyšíme, anebo víc: Pavla Petra ještě uslyšíme, i kdyby oblázky v ústech Démosthenových měly sténat anebo kameny dlažební k nebi místo něj volat. Je-li jaké, skutečné Jaro Poesie - nejen moravské - ale té vůbec, Poesie o sobě, která jako Héré Stooká má potřebu čas od času obnovovat své panenství v prameni Kanathos, blíže Argu, je-li kde ještě jaké Jaro, jehož Múzy potřebují osvěžit svůj čistý dech - tam na úpatí posvátného Helikonu, v přečistých vodách Hyppukrené, je-li vůbec kde ještě tady na zemi nějaké Jaro Poesie, pak se hlásí ve verších Pavla Petra, a hlásí se mohutně, při plném vědomí všech svých vladařských práv a nároků, následnických práv na Plození Slovem, korunních nároků na Život Žitý Ve Vtěleném Slově, A V Plnosti Ráje.
Je to Ráj, jehož klíč - tady na Zemi - jsou dány jen básníků: Ráj, který sice už Není Z Tohoto Světa, ale začíná jen Tady anebo vůbec nikdy, a co zejména - Nyní I V Hodinu Smrti Naší - buďto už vůbec nikdy, anebo právě jen teď: jak nejhlouběji tušíme, jeden každý přece jen ještě strašlivě Sám Ve Své Noci, ale my všichni - my všichni teď přece už dávno na prahu Jediného, Svatého, Všeobecného A Apoštolského Jitra - Věže Davidovy i Brány Nebeské - jednostejného Rána - i rány - Srdce Krásného Milování, Lásky Nové A Věčné: "Odebírajíce se v poslední skutky ráje: Král si vybírá manželku/ Já vybírám si Krále."        -jZk-

Zpět




Copyright (c) 2003 Jiří Wolf.        jiri.wolf@email.cz