Čtěte Vystaveno 4. 4. 1998 [ kodovani ] Psát můžete na adresu: brabec@zln.cz . Nadávky mailujte na horka@zln.cz

Co zde můžete
(ale nemusíte) najít:




Pokud jste nečetli starší čísla , jsou tady pro Vás :

Editorial

Je podvečer 3. dubna, nejvyšší čas vydat březnový magazlín, musím si říci uštěpačně, neboť jsem zase nestihl. Březen vždycky býval odpočinkový měsíc! Kromě tradičního vhrdloulhání, kterému se říká daňové přiznání se nic moc nedělo. Ne tak letos. Zatímco každý rok pro mne byl podrobný poslech asi šedesáti kazet konkursu celkem malinou, letos mne nějak utahal. Asi stárnu. A to už nemluvím o tom, že v dalším šanonu na mou červenou propisku čeká 84 soutěžních příspěvků Trapsavce. Jinak jsem začal objíždět i jednotlivé koncerty Konkurzu Zahrady (ta bude letos v Náměšti na Hané 3. - 5. 7.) a nějak jsem při tom nastydl, takže se mi ucpaly dutiny, bolela mne hlava a vůbec, řeknu vám, že pomocí vlaků absovlovat přesuny typu Ústí nad labem - Frenštát pod Radhoštěm nebo Zlín - Karviná (ve Zlíně se šlo spát o půl čtvrté v noci, v Karviné jsem musel být do poledne a odpoledne vyslechnout asi třicet kapel) - toď radost čistá. Ostatně zdravotních problémů jsem měl víc, píšu o nich (doufám, že čtivě a vesele) v drobném zboží - třech příhodách medicinálních

Rovněž další větu už cituji pravidelně: Juniora jsem vynechal úplně, protože se v Ostravě stále ještě doufám pokračuje na přepisu soutěžních příspěvků z letošní Literární soutěže, takže počítejte se speciální přílohou po Novém roce v novém roce. Inu, zatím mi nic přepsaného neposlali, budu urgovat. Taky bych to mohl začít přepisovat sám, výsledkem by ale bylo, že až bych to dodatloval, přišlo by mi to poštou a byl bych naštvaný. Takže zatím nic.

Nově jsem zato zařadil rubriku PAVĚDA, ve které popisuji svou významnou lingvistickou vědeckou myšlenku týkající se dvou naprosto nejasných pojmů - synonyma a antonyma.

Z podobného soudku je i dnešní SAMIZDAT, neboť vás seznamuji s knihou mystyfikujících pseudovědeckých projevů Pavla Zajíce, kapelníka nezmarů. Kniha se jmenuje Samizdat a vydal si ji sám, se sponzorskou dopomocí firmy Druid České Budějovice (buďtež jí díky).

V rubrice Co chci říci se tentokrát zabývám svými konzervativními názory na homosexuální partnerství a jeho oporu v zákoně. Příspěvek se jmenuje Patálie s homosexuály.

Tentokrát jsem nezařadil rozhovor, ale projev předsedy republikánů pana Sládka, který měl v mém bydlišti. Projev je uvozen mým komentářem a jistě pochopíte, že s takovým člověkem prostě hovořit nemohu, na druhé straně to, co říká, stojí za zaznamenání, už proto, aby jednou měly orgány činné v trestním řízení z čeho vycházet. (Pokud ovšem zvítězí naši fašisté, nás demokraty by asi čekaly soudy polní. Projev je myslím skutečně varující ukázkou řečnických technik našeho fýrera.

Kniha, kterou jsem zařadil je radostná událost z pomezí mezi beletrií a lieraturou faktu. Hledal jsem něco, co by bylo křesťanské - blíží se velikonoce - i keltské - blíží se Beltine, náš tradiční svátek bratrstva Keltů - letos 30. 4. - 1. 5. na Křivoklátě. Našel jsem knihu, která oboje spojuje. Kniha pro mne - Thomas Cahill - Jak Irové zachránili civilizaci

Deska, kterou vám doporučím je jednou z výjimečných desek, která se zabývá lidovými písněmi vážícími se k jaru - jak velikonocím, tak probouzení se přírody. Křest bude mít v Brně 6. 4. Cimbál Classic - Jaro - Easter potěší doufám folkaře i folkloristy.

Nyní zase zopakuji odstavec z minula, protože to dtále platí: A teď pár poznámek o tom, co by mělo být letos nového. Jednak už cítím pomalu nutnost vybudovat jakousi stránku - index s anotací všech příspěvků, abyste nemuseli klikat z míta na místo složitě. Slibuji, že do čísla deset to stihnu.

Potom jsem si vymyslel, že začnu vyrábět skorodeník, tedy deník, který napíšu, vždy když budu mít přístup k počítači. Pak mne napadlo, že budu psát dva. Budou se jmenovat růžový deník (pro optimisty) a černý deník (pro poučené optimisty). Prvních asi čtyřicet dní roku jsem strávil tím, že si každé ráno říkám, co bych napsal, kdybych musel. Většinou se něco najde. Přiznám se, že jedním z důvodů, proč chci tento deník psát, je i to, že mám pocit, že Ondřej Neffffffff si v psovi často plete pojmy a průjmy, a tak si říkám, že si to můžu dovolit taky. Nu, teď musíme s Frantíškem doladit technickou stránku věci, totiž jak budu ze svého venkovského paneláku do Zlína ftp-ovat příspěvky a dvojstránku si řídit sám. František totiž přes týden není doma, sedí v parlamentu. naštěstí ne jako poslanec, dělá tam webové stránky.


V rádiu jako víkendový moderátor asi končím, neboť nový ředitel mění schéma, takže 5. 4. mám zatím poslední službu. Jinak ve středečních termínech (od 10:05) pochopitelně na ČRo Brno vysílám i nadále. Ve čtvrtek 16. dubna mám poslechovou diskotéku ve Vrchlabí (keltská hudba), v sobotu 18. 4. jsem v porotě Moravského Vrabce v Mohelnici a o týden později na finále téže soutěže v Karviné. 21. dubna hovořím večer v Rádiu Proglas o Folk a Country scéně a na stejné téma bych měl mít na 1. máje v ČRo Brno hodinový pořad. V té době budu zároveň potit krev naživo v Křivoklátě na Beltine. To je pro mne podobný test jako pro starověké krále, kteří museli jednou do roka dokázat svou mužnost tím, že přefikli tři panny, udolali divokou medvědici a vydrželi hodinu poslouchat pohanskou církevní hudbu. Stojím totiž na scéně, nebo vedle ní ale v pozoru, celých 16 hodin, a když to vydržím, tak doufám, že už vydržím celou sezónu. Jinak Beltine za to stojí, všechny Kelty srdečně zvu, informace jsou na http://www.radio.cz/kelt


Tak, a po té, co jste si přečetli všechno nedůležité, přichází to důležité - Petice, kterou organizujeme na podporu člověka, kterého si velice vážím, a doufám, že nejen já, ale mnoho dalších kulturymilovných lidí, tedy i čtenářů Magazlínu: Nejdřív uvedu její text.

PROHLÁŠENÍ

S údivem a rozhořčením jsme se dozvěděli o opatření ředitele Českého rozhlasu pana Vlastimila Ježka, jehož důsledkem je zákaz činnosti publicisty Jiřího Černého v Českém rozhlase.

Jiřího Černého považujeme za mimořádně kvalitního novináře a za čestného a přímého člověka. Znemožňovat mu práci v Českém rozhlase proto, že v minulosti prohrál jeden občanskoprávní spor ohledně autorských práv, je nepřípustné a účelově vykonstruované.

Rozhodnutí generálního ředitele Českého rozhlasu je nutno považovat za diskriminační a jeho obsah je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a Listinou základních práv a svobod.

Důrazně protestujeme proti postupu Ředitele Českého rozhlasu a vyzýváme Parlament České republiky, Radu pro rozhlasové a televizní vyslání a další instituce, aby se tímto případem urychleně zabývaly a vyvodily z něho příslušné závěry.

V Praze 2. dubna 1998

Příloha: Rozhodnutí Generálního ředitele Českého rozhlasu č. 18 ze dne 17. 3. 1998

Podepsaný: Profese/Instituce: Podpis:

Toto prohlášení je vystaveno k podpisu v Malostranské besedě, Malostranské nám. 21, Praha 1, (I.patro).

Faxem: 02/6284806.

E-mailem: redakce@folkcountry.cz



Příloha

Rozhodnutí generálního ředitele Českého rozhlasu, čl. 4

Pracovní poměr nebo dohoda o pracech konaných mimo pracovní poměr nebo autorská smlouva mohou být navázány jen v případě, že osoba, se kterou má být smlouva uzavřena, předloží čestné prohlášení , že dosud nebyla pravomocným rozhodnutím v občanskoprávním řízení odsouzena k omluvě nebo náhradě škody za zásah do práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby nebo do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby či autorského práva jiné osoby.

citováno z LN 1. 4. 1998, z téhož zdroje přebírám i následující dva články:


Rozhovor s generálním ředitelem ČRo Vlastimilem Ježkem

Proč nesmí Jiří Černý pracovat v Českém rozhlase?

Jde mi o důvěryhodnost veřejnoprá vního rozhlasu, říká Vlastimil Ježek

LN: Proč jste vydal rozhodnutí, jímž upravujete vznik nebo ukončení pracovního poměru v Českém rozhlase?

Na tuto otázku lze odpovědět dvěma způsoby, obecně anebo konkrétněji. V poslední době se v České republice hodně mluví o morálce a o etice, ale málo se pro ně dělá. Chceli veřejnoprávní médium, jakým Český rozhlas je, kritizovat politiky a veřejně činné lidi z hlediska etiky a morálky, měl by takový sdělovací prostředek také sám být etický a morální. Lidé, kteří jeho prostřednictvím promlouvají, by měli sami etiku a morálku dodržovat. Konkrétní odpověď zní, že zmíněným rozhodnutím jsou ze spolupráce s Českým rozhlasem a ze zaměstnaneckého poměru s ním vyloučeny dva okruhy osob: lidé, kteří byli pravomocně odsouzeni pro úmyslnýa to zdůrazňujitrestný čin a odsouzení jim nebylo zahlazeno. Druhý okruh tvoří lidé, kteří podle soudního rozhodnutí zasáhli do práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby nebo do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby nebo do autorského práva jiné osoby. Zní to trochu šroubovaně, tak to přeložím do obyčejné řeči. Pokud jde o zásah do autorských práv jiné osoby, je z povahy věci lhostejné, jeli soudní řízení občanskoprávní nebo trestněprávní: jde o podstatu věci, o porušení autorských práv. O úmyslné porušení autorských práv. Konáli se takové řízení pouze před občanskoprávním soudem, může to mít různé důvodynejjednodušší bývá ten, že žalující strana nepodá trestní oznámení. Závažné autorské podvody mají v trestním právu sazbu od dvou do pěti let odnětí svobody.

LN: Před několika dny přinesla Česká televize zprávu, že vaše rozhodnutí postihne hudebního publicistu Jiřího Černého, který si na ně stěžuje předsedovi stálé parlamentní komise pro sdělovací prostředky.

Mne tento takzvaně zpravodajský příspěvek ČT velmi zklamal. Tentýž den dopoledne jsem Jiřímu Černému toto rozhodnutí předával. Věděl jsem, že se na něj vztahuje, protože jsem před lety ještě jako novinář sledoval soudní při Jiřího Černého a jeho bývalé manželky Mirky Filipové. Byl jsem skoro u každého stání. Nechtěl jsem, aby se za mé rozhodnutí kdokoli schovával, a předal jsem je Jiřímu Černému osobně. Odcházel s tím, že se bude bránit, a večer jsem skutečně jeho obranu viděl na obrazovce. Podle mého názoru byl příspěvek ČT jednostranný a dělaný na objednávku. Navíc v něm bylo znovu zasaženo do autorských práv Mirky Filipové, protože Jiří Černý v něm byl označen za jediného autora někdejší oblíbené rozhlasové Houpačky, která byla v roce 1969 zrušena. To není pravda Houpačka měla dva autory, Jiřího Černého a Miroslavu Filipovou.

LN: Vaše rozhodnutí tedy bylo skutečně namířeno proti Černému?

Nikoli, má obecnou podobu, a vydal jsem je z důvodů, o kterých jsem už mluvil. Dopadá také na Jiřího Černého. Myslím ale, že to je v pořádkuJiří Černý byl v občanskoprávním sporu shledán osobou, která se dopustila úmyslného poškození autorských práv. V roce 1988 zadal do tisku knihu, kterou podle soudního rozhodnutí napsali dva lidéon a jeho bývalá žena. V roce 1988 neměla paní Černá jako signatářka Charty 77 mnoho na děje uspět u soudu. Pak ale přišel listopad a soud definitivně rozhodl až v nových poměrech. Myslím, že do veřejnoprávního média nepatří člověk, který se dopustil úmyslného autorského podvodu a který u soudu nejméně jednou nemluvil pravdu. Pokud si ve svých výpovědích před soudem protiřečil, je jisté, že některé z nich byly nepravdivé.

LN: Nesmí tedy podle vás vystupovat v médiích?

Tak to není, to přece neznamená, že nesmí do sdělovacích prostředků. Mé rozhodnutí se týká pouze Českého rozhlasu, soukromá média, kterých je opravdu mnoho, si s podobnými věcmi příliš nedělají hlavu. Znám to podle uplatňování lustračního zákona, který pro Český rozhlas platí také. LN: Víte o někom jiném, koho v Českém rozhlase vaše rozhodnutí postihne? Napsal mi Karel Moudrý a poukázal na to, že byl kdysi odsouzen za úmyslné opuštění republikytehdy ovšem Československé socialistické republiky. Myslel jsem, že tresty za podobné trestné činy byly dávno zahlazeny, a samozřejmě si nepřeji, aby Karel Moudrý z rozhlasu odešel. Vím ještě o dalších dvou lidech, kteří byli odsouzeni za úmyslný trestný čin, ale jejich práce v rozhlase nemá nic společného s mikrofonem. Mohou se ovšem najít další případy, o kterých nevím.

LN: Nepřipadá vám to vůči Jiřímu Černému zaujaté?

Totéž mi tvrdil on sám. Necítím se zaujatýbyl jsem snad jediný novinář, který celý proces sledoval a psal o něm. Kladl jsem si mnohokrát otázku, neníli mé rozhodnutí nespravedlivé, nejdeli o další trest, a dokonce jsem se zeptal na názor Rady Českého rozhlasu. Nikoli z alibismu nebo proto, že bych se obával důsledků, ale proto, že devět členů Rady nemělo s někdejším soudním sporem nic společného. Rada mi dala svým usnesením za pravdu. Jde mi o důvěryhodnost média, jehož jsem ředitelem. Jiří Černý měl každé úterý v rozhlase pořad, který se jmenoval Načerno. Byl to publicistický pořad, nikoli pořad o hudbě, a myslím, že člověk, jehož morálka byla před soudem zpochybněna autorským podvodem, nemá právo ve veřejnoprávním rozhlase mluvit o morálce a etice jiných.

LN: Proč jste tedy nepropustil právě jen Jiřího Černého?

Bylo by to možná jednodušší, ale myslím, že zakázat jednomu konkrétnímu člověku přístup do rozhlasu by bylo nespravedlivéopravdu mi jde o důvěryhodnost rozhlasu, nikoli o nějakou pomstu. Každé rozhodnutí, které někoho omezuje, je i pro mne velmi nepříjemná věc a nedospěl jsem k němu snadno. Nemožnost spolupráce s Českým rozhlasem ale není nic strašného, jsou tu přece desítky jiných stanic, které mají trochu jiné poslání a nemusejí ze zákona tolik dbát o svou důvěryhodnost.



Petruška Šustrová

Jsem vlastně odsouzen podruhé, tvrdí Jiří Černý

Vážený pane Kasale, prosím vás, abyste v komisi, jíž předsedáte, věnovali svou pozornost zákazu jakéhokoli mého působení na všech stanicích Českého rozhlasu, celou věc posoudili a shledáteli ji podobně absurdní jako já, abyste mi pomohli.

Oč běží, to jsem se pokusil nestranně a stručně popsat ve své následující zprávě pro ČTK. (Faxoval jsem ji v neděli ve 12.25, do pondělka nebyla zařazena do zpravodajství.):

V pátek 27. března dopoledne generální ředitel Českého rozhlasu Vlastimil Ježek ústně oznámil hudebnímu publicistovi Jiřímu Černému (mj. jednomu z moderátorů demonstrací v listopadu 1989) zákaz jakékoli spolupráce s Českým rozhlasem a na vysvětlenou mu předal xerokopii svého Rozhodnutí o některých skutečnostech podmiňujících vznik nebo ukončení pracovního poměru, dohod o pracech konaných mimo pracovní poměr nebo autorských smluv k Českému rozhlasu ze 17. března 1998. Z devítibodového Rozhodnutí se na Černého vztahuje bod 4, zakazující spolupráci osobě, která byla v občansko právním řízení odsouzena k omluvě nebo náhradě škody za zásah do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby či autorského práva jiné osoby . Jiří Černý totiž před třemi lety prohrál soud o polovinu autorských práv ke knize Hvězdy tehdejších hitparád. V rozhovoru v pořadu Události v pátek večer na ČT 1 Černý prohlásil, že proti postupu ředitele Ježka vznese stížnost mj. k parlamentní komisi pro sdělovací prostředky.

Nyní se vám pokusím podrobněji vysvětlit, oč běží. Až do dnešního dne jsem pro různé stanice Českého rozhlasu připravoval jako novinář na volné noze tyto pravidelné pořady:

1. Načerno, kulturněpolitický komentářkaždé úterý na stanici Praha (nepřetržitě od ledna 1994, celkem 208 komentářů);

2. Samomluvy s hudboukomentovaná hudební hodinovka, jednou měsíčně v sobotu na stanici Praha;

3. Zastavte se na kus řečipůlhodinka s telefonáty posluchačů, zhruba jednou měsíčně v neděli na stanici Regina Praha;

4. Rockování Jiřího Černéhoautorská hudební hodinovka z domova i ze zahraničí, každou neděli na Českém rozhlase Ostrava.

(Všechny pořady jsem dělal poté, co jsem k tomu byl vyzván odpovědnými redaktory: 1. Václavem Fléglem, 2. Leošem Koskem, 3. Michalem Novotným, 4. Zlatou Holušovou.) Kromě toho jsem od listopadu 1989 příležitostně spolupracoval s Českým rozhlasem i jinak. Připadá mi teď jak ze zlého snu, že například nesmím přijmout nabídku redaktora Vladimíra Truce na dva pořady o Karlu Krylovi (dramaturgoval jsem čtyři Krylova alba a Bratříčku, zavírej vrátka by bez mojí iniciativy v roce 1969 vůbec nevyšlo), zatímco spolupracovníci bývalé Státní bezpečnosti mohou i s rozhlasem volně spolupracovat.

Čímž se dostávám k tomu, co je prapůvodemzdůrazňuji: podle mého subjektivního názorucelé záležitosti: k nejméně devítileté předpojatosti generálního ředitele Vlastimila Ježka vůči mé osobě. Pokusím se to vyargumentovat. V průběhu soudního sporu (1989-1995) mé bývalé ženy Miroslavy Filipové Černé na straně jedné a Pantonu a mne na straně druhé o autorství knihy Hvězdy tehdejších hitparád (vyšla 1989) napsal Vlastimil Ježek na toto téma většinu velkých článků. (Lidová demokracie 17. 2. 1990, 3. 3. 1990 a 6. 3. 1990, Prostor 1. 4. 1992, Práce 1. 4. 1993, Český deník 10. 6. 1992, Práce 15. 12: 1996.) Všechny tyto články napsal z hlediska jediného, žalující strany, tedy mé odpůrkyně. Se mnou poprvé a až do včerejšího pátku naposledmluvil až v červnu 1992, kdy jsem ho požádal o schůzku poté, co svůj celostránkový materiál do Českého deníku nadepsal: Hudebnímu publicistovi Jiřímu Černému prokázán autorský podvod. V té době rozsudek dávno ještě nebyl pravomocný. Mně však nejvíc vadilo ustavičné opakování nedoložitelného, ale i nevyvratitelného tvrzení, že kdosi mé ženě vyhrožoval zabitím, pokud nestáhne svou žalobu proti mně, načež ji prý skutečně někdo málem zabil. Ježkovy články byly vždy zčásti o soudní při, zčásti o mém chování za dob totality. Budete-li je číst, přeptejte se, prosím, potom na mé chování třeba pánů Václava Malého, Jiřího Dienstbiera, Karla Srpa nebo Miloše Rejchrta. Ledaže by se všichni mýlili a pouze pan Ježek mne prohlédl.

Ani po mém odsouzení se mnou žádný sdělovací prostředek nepřerušil spolupráci. (U soudu v můj prospěch svědčili hudební kritici Josef Vlček a Jaromír Tůma i publicista Rudolf Křesťan.) Až nyní Český rozhlas nařízením mého někdejšího publicistického žalobce, dnes generálního ředitele. Bez toho, že by se mnou předtím Rada Českého rozhlasu nebo pan ředitel ztratili jediné slovo. Podle rozsudku soudu jsme se s Pantonem omluvili v České televizi, Mladé frontě Dnes i jinde, zaplatil jsem Miroslavě Filipové odškodné 60 000 Kč a Pantonu pravidelně splácím dluh za inzeráty-omluvy.

Až mi bude 69 roků, bude částka 213 000 Kč splacena úplně. (Celkové omluvy totiž stály okolo půl milionu.) Nechci vám předkládat k úvaze, zda to odpovídá částce 40 000 Kč, o niž má odpůrkyně přišla tím, že jsem knížku podepsal sám.

Připadá mi však nespravedlivé, abych byl de facto souzen znova a ještě tvrději, vlastně k doživotnímu rozhlasovému mlčenípokud bude Ježkovo nařízení i nadále platit. Očekávám, vážený pane Kasale, Vaše vyjádření. JiříČerný Rozhodnutí generálního ředitele Česk ého rozhlasu, čl. 4 Pracovní poměr nebo dohoda o pracech konaných mimo pracovní poměr nebo autorská smlouva mohou být navázány jen v případě, že osoba, se kterou má být smlouva uzavřena, předloží čestné prohlášení , že dosud nebyla pravomocným rozhodnutím v občanskoprávním řízení odsouzena k omluvě nebo náhradě škody za zásah do práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby nebo do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby či autorského práva jiné osoby.

Jiří Černý



Dovolte k tomu drobnou poznámku osobní.

Když jsem studoval fyziku na vysoké škole, měli jsme učebnici Landau-Lifšic - Vysšij kurs fiziky. O učebnici panoval údajně přímo v Rusku takový bonmot, že ani slovo do ní nenapsal Landau, a ani jedna myšlenka v ní není Lifšicova. Nevím, jaký byl podíl práce tehdejších manželů Černých na inkriminované knížce Hvězdy tehdejších hitparád, ale mám pocit, že to bylo nějak podobně, ostatně na rozdíl od konečného verdiktu soudní svědectví renomovaných kritiků tomu nasvědčují. Neznám ani paní Filipovou, někdejší manželku Jiřího Černého, ale znám Jiřího a to, že on zná mne, je jedna z věcí, které mne naplňují hrdostí. Proto nemohu být nestranný, a ani to nepředstírám.

Myslím si ale, že i kdyby byla pravda, že Jiří obral svou ženu o autorskou slávu a hovnoráře (což dávno zaplatil), není to důvod k takovýmto sankcím. Z mnoha důvodů - na rozsudek podle trestního zákona se vztahuje amnestie, vymazání a podobně, občanskoprávní rozsudek se nezapisuje do žádného rejstříku (není ho tedy možno vypátrat podobnou procedurou jako trestněprávní), a nevymazává se. Už proto je to blbost. Navíc pan Ježek je zaujatý stejně jako já, jenže s opačným znaménkem.

A nutně musí každý dospět k názoru, že obecné nařízení, které vydal, přes svou obecnou formulaci bylo zaměřeno proti jednomu člověku. Ostatně, reakce lidí od muziky byla rychlá. Právní rozbor, který vedl k sestavení prohlášení vypracoval Ivo Jahelka přes noc, formulaci textu Michal Jupp Konečný (Folk&Country) a Vladimír Vlasák (mfDNES) během dalšího dopoledne.

A jako člověk zvyklý vidět pozitivně, cítím v tomto spontánním, rychlém a samozřejmém postoji přátel jakousi naději, že ještě dokážeme držet pohromadě, zastat se toho, komu podle nás bylo ublíženo a vůbec, že vyšší princip mravní ještě existuje.

A to je poselství, kterým bych chtěl ukončit tento Editorial, neboť souvisí s tím, jak vnímám odkaz Veliké noci, jak vnímám stopu křesťanství v soudobé kultuře Evropy.

Přeji Vám všem radostné prožití svátků velikonočních a někoho, kdo se Vás zastane, bude-li třeba.

Jiří moravský Brabec




Copyright (c) 1998, Zlin Net a.s.
All rights reserved.