ZPĚT na titulní stranu

Drobné zboží

Veselá příhoda halloweenská

Je jedno město na vysočině. Nikoli skotské. V tom městě pár chlápků, tak kolem třiceti let, z obou stran té věkové hranice. Ti chlapi mají důstojné vousy, duše romantiků a smysl pro pointu. Ti chlapi mají postavení: zástupce ředitele střední školy, šéf CHKO, psycholog, šéf odboru okresního úřadu práce, profesor a tak dál. Taky jeden drogový koordinátor, co pracuje v centru pro narkomany.

Ti chlapi si rádi hrají. Každý rok posledního října na Keltské druidy, kupříkladu.

Jest Sameinský večer, z něhož tradice dá povstat Halloweenu. Jest večer, kdy podle tradice svět lidí a svět duchů odděluje zábrana tenká jak vlas. Stačí udělat neopatrný pohyb, a přivoláš své zemřelé. A to není žádná legrace. Proto, kdo moudrý, z domu nevychází, u krbu sedí, medovinu popíjí, svíčku zapálí a modlitbu přidá.

Ale svět musí být hlídán této noci. Proto kdo odvážný, vyjde na posvátný kopec, s druhy tam oheň rozdělá, mlčí, do něj hledí a svět ohlídá. Však duchové na něj číhají, a proto je rozumné převléci se, by tě duchové nepoznali, a neoslovovat se pravými jmény, ba i hlas měnit a mluvu rovněž odět třeba v starobylý háv, by člověk prozrazen nebyl.

Je večer a na kopci se scházejí postavy. Ten oděn za rytíře, ten za mnicha, ten za pocestného. Sesedají se kolem ohně, pálí vonné bylinky, přikusují ovčí sýr k domácímu chlebu a z kozích měchů popíjejí medovinu. Jen občas slovo padne promrzle do ticha.

V tom jeden z nich, medovinou rozohněn zapomene na opatrnost a jiného osloví jménem. “Zadrž, brachu!” zvolá třetí. “Duchové sídhe jsou nablízku, nejmenuj! Pro Ježíše živého, nejmenuj!”

I vstane podnapilý rek v masce vesnické žebroty na vzpupných nohou a plným hlasem volá do tmy: “Duchové sídhe, pojďte si pro mne. Hle, sundávám kapuci. Jsem, který jsem! Poznáváte mne? Nebojím se vás! Vaše moc je slabá na mne, bohatýra!” A bere do ruky hořící pochodeň a v kruhu obchází ohniště. Druhové jeho se tváří jako by jej neviděli, nikdo se k němu nepřipojuje.

“Třikrát ohniště obejdu po směru hodin, který je zapovězen, abyste viděli, že se nebojím. Sídhe! Váš čas pominul.”

A kráčí třetí kruh a najednou se ozve zařvání a hle, není ho. Opatrně vstane muž v masce šlechtice a vydá se tím směrem, kde dozněl zvuk. Kolmá skála deset metrů dolů padá a pod ní leží v krvi smělec. Při sám Vančura, toť věru veselá příhoda!

Opatrně s druhem k němu sestupují, když se smělec zvedá a bledý v obličeji a s uchem okrvaveným se snaží postavit na nohy. Ucho dopola odtržené řine proudy krve.

I vezmou jej dva šlechtici mezi sebe, kilometr a půl lesem vedou, kde auto zaparkované nechali a do něj naloží a do nemocnice odvážejí.

Když přijeli, byla půlnoc. Z auta vystoupili dva rytíři s meči v pochvách a mezi sebou polou vedli, polou vlekli venkovánka s uchem na půl žerdi. Vyděšený doktor vyběhl před pavilon. I tehdy starší z obou rytířů vytáhl meč z pochvy, ukázal jím na lékaře a hlasem hlubokým pravil: “Felčare, řež nebo šij.” Na obrtlíku se otočil a odešel.

Smělec byl hospitalizován s otřesem mozku a ucho mu bylo přišito. Celá nemocnice se na něj chodila dívat. Říkalo se, že pan doktor z protidrogového - neboť to byl on - se jistě musel sfetit něčím obzvlášť silným. A přes jeho prosby mu nikdo do špitálu nepřinesl civilní oblečení. Takže když byl za týden vypuštěn, nastoupil v deset dopoledne do autobusu v láptích, režné haleně a vůbec, jako by se urval z maškarního nebo z kdovíkolikátého století. A co čert nechtěl, v autobuse zrovna jeli tři jeho feťáci.

Tolik veselá příhoda halloweenská.

Jiří moravský Brabec


ZPĚT na titulní stranu




Copyright (c) 1997, Zlin Net a.s.
All rights reserved.