ZPĚT na titulní stranu

Píča jedna

Mám synovce. Bude mu čtrnáct. Je to inteligentní mladý muž a hrozný blbec. Pravda, zatím ho ještě pohodlně porazím v šachu a dokonce, když mi přinesl školní Pythagoriadu, vyřešil jsem toho víc než on, ale zatímco jeho potenciál pomalu poroste, já budu rychle blbnout, a za rok může být všechno jinak.
Synovec neví, čím bude. To já v jeho věku jasně věděl, že budu lesním inženýrem. V devítce pak jsem stejně jasně věděl, že budu právníkem a postupně mi bylo ještě několikrát jasno. Teď, ve dvaačtyřiceti zoufale tápu.
Synovec sdělil rodině, že ho už škola nebaví, a jestli by to nějak nešlo skončit. Zároveň projevil přání, aby mu mateř (má sestra) koupila koště a vyřídila pas. Na dotaz, co s tím hodlá dělat, hrdě odpověděl, že pojede do Londýna zametat ulice, nadělá dolary a vrátí se domů a usadí se.
Švagr (jeho otec), který je z rodiny nejzcestovalejší, ho upozornil, že věc má tři háčky. Za prvé synovec umí anglicky jen dvojciferné množství slov, za druhé v Londýně se dolary nepoužívají a za třetí k práci je třeba pracovní povolení. Synovec řekl, že když bude zametat ulice, bude poslouchat lidi, a to by bylo, aby od nich tu angličtinu neodposlouchal. Pokud nemají v Londýně doláče tak nevadí, vezme marky. A jesli rodiče nejsou trhlí, tak mu to povolení podepíšou. Načež odešel středem konsternované rodiny za kamarády hrát Dračí doupě. To mu zabírá veškerý volný čas poslední tři roky, vypracoval se na hobita zloděje pokročilé kategorie a právě řeší dilema, má-li čenžnout prsten nesmrtelnosti za lektvar vnitřního zraku. V tom mu ovšem neporadím. (Kromě Dračáku pak ještě dělá karate a to je tuším už opravdu všechno.)

Nuže tolik charakteristika hlavní postavy. Ještě jedna drobnost ovšem musí být zaznamenána. Synovec je považován za školního experta na počítače, protože doma jeden mají a otec ho k němu pouští, a synovec už od šesté třídy nejen střílí na všechno živé, ale hraje i strategie, a dokonce píše povídky na počítači. (Někdy bych měl nějakou asi opublikovat. je to dost hlína.) Ve škole pak s ním někteří méně nadaní členové učitelského sboru občas konzultují jednoduché počítačové úkony (naformátovat disketu a podobně). Proto požívá na ústavu velké vážnosti a předpokládá se, že bude studovat dále.
Zatím však kličkuje osmou třídou a narazil na učitelku, která po něm cosi chtěla. Došlo k dramatu, jehož přesný obsah sice neznám, ale z několika nezávislých pramenů se mi podařilo rekonstruovat celkem pravděpodobnou versi.
Synovec se domníval, že učitelce odpověděl správně, ale ona s tím nebyla spokojena, a žádala další informace. Nevím už, o co šlo, ale každopádně synovec, když odcházel, pustil nervy napřed a polohlasem si zahuhlal: "Píča jedna!"
Učitelka si myslela, že se přeslechla, ale vrtalo jí to v závitu. (Údajně jde opravdu o jakousi místní předsedkyni svazu jednoduchých, proto ten singulár.) Nakonec se rozhodla konzultovat s děvčaty z první lavice, že jako jestli neví, co mladej říkal. Holky ho pochopitelně bonzly, že jako ano, tohle slovo a zrovna o vás paní učitelko, měl by dostat dvojku z chování!
Synovcova sláva za jedinou přestávku obletěla školní budovu. Deváťáci ho chodili plácat po rameni, šesťačky mu ležely u nohou. Několik chlapců mu nabídlo věčné přátelství, dva pak žvýkačku.

Načež si jej pozval zástupce ředitele. Na schůzce pak byla i postižená píča a třídní učitel. V mé rekonstrukci to vypadalo takto:
Zástupce ředitele: Tak nám Josefe řekni, co jsi to říkal před hodinou.
Synovec: (Mlčí.)
Třídní učitel: Víš, někdo tvrdí, že jsi říkal takové ošklivé slovo. Ale možná tě jen špatně slyšeli. Neříkal jsi náhodou úča jedna?
Píča: To teda neříkal. Nebo říkal jsi, Josefe?
Zástupce ředitele: Stačí, když se přiznáš, že jsi říkal úča jedna, dostaneš poznámku do žákovské a můžeš jít.
Třídní učitel: Jinak bychom se museli domnívat, že jsi říkal něco mnohem horšího a musel bys dostat ředitelskou důtku.
Píča: Žádnou důtku, budu kategoricky žádat o dvojku z chování!
Třídní: No tak, Pepo, řekni, žes říkal úča, a všichni si oddechneme.
Zástupce: No tak, Pepíku, takový bystrý a slušný hoch...
Synovec: (Mlčí.)
Píča: Dostaneš dvojku z chování!
Třídní: Proč to neřekneš?
Synovec: (plačtivě) Protože lhát se nemá.
Píča: Takže je to jasný, pane zástupče, řekl TO.
Zástupce: Řekls TO?
Synovec: (Mlčí a klopí oči.)
Třídní: (ve snaze pomoci mu) Možná, že se tak u vás doma normálně mluví, a že ti to proto vyklouzlo. To by byla polehčující okolnost a spravila by to důtka.
Píča: Kategoricky trvám na dvojce z chování!
Zástupce: Rozmysli si to dobře, Pepo, víš, co je to polehčující okolnost?
Synovec: Ano, prosím.
Zástupce: Takže, mluví tak u vás někdo?
Synovec: Ne, prosím. (Na věci je zajímavé, že to je lež. Zažil jsem, jak švagr tohoto slova použil v rozohnění nad nějakým nedostatečně fundovaným článkem své kolegyně z jakési jiné university.)
Píča: Jasná dvojka z chování. A navíc budu žádat, aby vaši rodinu navštívila sociální pracovnice, a zjistila, v jakých to žiješ poměrech, že máš takovéhle výrazy. Kdepak dělá tvá maminka?
Synovec: Na střední škole.
Píča: (sarkasticky) No, ještě lepší. A tatínek nejspíš taky, co?
Třídní: Ne, kolegyně, jeho tatínek je docentem na Universitě.
Píča: Tak odsud vypadni, a pamatuj si, že tě dvojka z chování nemine. A v osmičce na konci roku to znamená, že se nedostaneš na školu. Na žádnou! Budeš někde zametat ulice!
Synovec: (Odchází s nevypočitatelným výrazem.)
Třídní: To je náramně složitý problém.
Píča: Jaký problém? Na té dvojce z chování trvám!
Zástupce: Víte, paní kolegyně, tady jde o to, že mi mu jí vlastně dáme za pravdomluvnost.
Píča: No dovolte!
Zástupce: Ale ne, tak jsem to nemyslel. To co řekl, je jistě hanebné. Ale kdyby nám tady zalhal, a trval na tom, že řekl úča, tak vyvázl s třídní důtkou.
Třídní: A protože nelže, tedy protože má dobré chování, dostane dvojku z chování.
Píča: Tu dvojku dostane za to, co řekl. A basta.
Zástupce: Jistě, pochopte ale, že jsme se octli v divné situaci. Je to velmi dobrý žák. Řekl, co neměl. A pak toho jistě litoval. Ale pokud mu dáme dvojku z chování, tak to je signál, že příště má lhát.
Třídní: No, ono z hlediska praktického života to je celkem dobrá lekce, ale my jsme pedagogové.
Píča: Tedy pánové, já nevím, o co vám jde, já v tom žádný problém nevidím, na té dvojce z chování trvám, a teď už musím do hodiny, jinak mi ti potrati udělají z klasy kůlničku na dříví. (Odchází.)
Zástupce a třídní (jednohlasem): Píča jedna!

ZPĚT na titulní stranu