ZPĚT na titulní stranu

Deska pro mne


Majerovy Brzdové tabulky
Místa častých zjevení


Zjevení hledej proti proudu času



Zjevení hledej proti proudu času Majerovy Brzdové tabulky fungují už osm let a za tu dobu si získaly celou řadu ctitelů, mezi které se řadím i já. V archivním Magazlínu s nimi najdete rozhovor MBT aneb Majerovy Brzdové tabulky, ale recenzi jejich desky zatím nikoliv. Jejich poslední deska se jmenoval Babí Jan, ta předchozí Gabréta. Nyní přicházejí se staronovinkou, tedy s deskou Místa častých zjevení. Jde vlastně o reedici jejich první desky, která vyšla v roce 1992 u firmy F-ART. (Natočena byla dokonce v roce 1991). Vyšla však jen ve tvaru MC, tedy nikoli na CD, čímž se pro mne stala prakticky neexistující. Pak ji stejně nebylo možno sehnat. Teď ji vydávají Indies i na CD, a tak zažívám zvláštní pocit archeologa. Mám celkem dobře naposlouchanou jejich další tvorbu a teď zpětně objevuji její prameniště.

Vím, že Petr Linhart napsal vlastně celou desku na jeden zátah, v jakémsi uhranutí a většina desky má také společného jmenovatele - inspirace zvláštním pocitem z některých neobvyklých míst. Jistě to znáte také - některá místa jsou víc místy než jiná místa, řečeno poněkud hobitovsky. Což jsem zvolil záměrně neboť slyším-li o devíti černých jezdcích, vybaví se mi pochopitelně prstenové přízraky z Pána prstenů. I když těch inspirací je v textu mnohem víc.




Místa častých zjevení



Černovlasé dívky
U pradávných ohňů
Vysoký je kouř
A velký každý bůh

Pruhované sypky
V oknech letních domů
Nevídané slunce
Rozmazaný dluh

Vysoké skály
Místa častých zjevení

Na průzračných hradbách
Devět černých jezdců
Po zemi jde strach
A po nebi jde blesk

Do klína a na tvář
Pěstní klíny větců
Nesvéprávný stesk
Zemských desk

Vysoké skály
Místa častých zjevení

Jistě se dlouží stíny
Černobílých údolí
V barvách je každý jiný
Nelži, že to nebolí
Rozbité oční stíny
Okovaná soukolí
Zubatá příchuť zimy
Rozeklané cokoliv

Vysoké skály
Místa častých zjevení




Překvapením pro mne jako hudebního publicistu asi je, jak hotové byly Majerovy Brzdové tabulky už na své prvotině - hudebně i pocitově. Obsazení - lidské i nástrojové - se prakticky nezměnilo, jen Vít Kahle později rozšířil škálu použitých nástrojů o klarinet (pochopitelně, že na něj uměl hrát už v roce 91, jen jim asi barevně ještě nezapadla do koncepce) a Antonín Bernard nahradil v dolním patře baskytaru violoncellem, což je oboje jen dobře a Andrea Landovská přece jen s lety našla ještě víc magie ve svém hlase, což je skoro neuvěřitelné. Jinak najdete všechno, co činí MBT tabulkami - neobvyklé tóniny, nestandardní použití mandolíny, hutné a navzájem propojené předivo strunných nástrojů včetně citer s využitím prodlev, kulaté i dýchavé Kahleho tóny, nenápadné "keltské" názvuky.

Posuzujeme-li Linhartovy texty, musíme konstatovat, že našel něco, co se povede málokomu. Našel tématiku, která je nevyčerpaná a zajímavá, ujal se jí po svém a ač to zní možná urážlivě pro obě strany, ukázal trampíkům, jakým způsobem dostat do písní přírodní lyriku tak, aby měla význam, pojila se s osobní reflexí, romantikou a jakýmsi duchovním přesahem. To vše zároveň při jisté hravosti, patrné zejména tím, že autor "pustí" do textu i velmi vzdálené asociace. Hezké je třeba téma mraků na nebi, které se vine v mnoha textech, aniž by se vyčerpalo:




Budu tě čekat



Budu tě čekat
Uplyne řeka
Šraňky jsou nahoře
Měsíc jde k oboře pít

Budu tě čekat
Jazykem namotám nit
Klobouček smeká
Měsíček u borovic

Šraňky jsou nahoře
Měsíc jde k oboře pít

Znamení světelné lodi
Rychle se do mraků potápí
Cizí bůh půlnoci škodí
Ticho se ukrývá pod kápí

Budu tě čekat
Uplyne řeka
Hvězdy jsou nahoře
Měsíc jde k oboře pít




Adventní dlouhá



Sedmý den neděle
Začátek adventu
Vítr a hvězda v záclonách
Domy na kopcích
Ohně po stěnách
Chytání nebe v zrcadlech

Dlouhá padá
Sama je tma
Z pohanských hájů
Snáší se dolů
Dlouhá padá
Dlouhá a já

Už je tam tma
Co se tam děje?

Už je tam tma
Co to tam je?

Na lávce za komínem
Zjevil se kominík
Tři kočky pod vikýřem
Potichu tápou

A zatím:
Ze štítu se spouští
Zimní brouci
Nad střechou letí
Bílej čert

Sedmý den neděle
Začátek adventu
Zima a kluzko na cestách
Ticho ve větvích
Světla v zahradách
Ozvěny psů a hodin

Dlouhá padá
Sama je tma
Z pohanských hájů
Snáší se dolů
Dlouhá padá
Sama je tma
Z pohanských hájů
Přichází dolů
Dlouhá padá
Dlouhá a já ...




Kámen v polích



Vyzvání koně po nebi
Podzimní koně jako my
Nízko hřívy blízko

Křížem na kostelní věži
Mimoběžné koně běží

Vyzvání koně po nebi
Závodní koně jako my

Kámen stojí
K slunci
V polích
Vstříc




K této písni se zřejmě vzatahuje i kámen - menhir na obalu desky. Je to známý Zkamenělý pastýř a stojí poblíž Klobuk na Slánsku. Jde o kámen známý všem českým Keltům, i když jeho původ bude pravděpodobně starší. i když v okolíá jsou keltské nálezy, jsou zde i nálezy starší (z doby bronzové a neolitu) a podobné menhiry jsou většinou spíš dílem neolitických kultur, i když Keltové je využívali.
A zas jsme trochu u magické otázky, proč. Tedy byl zde ten menhir postaven proto, že zde bylo zvláštní místo - místo častých zjevení, nebo stalo se toto místo zvláštní až tím menhirem. Jak si tuto vědomost předávaly civilizace a jak se udržela až dosud. (Nedaleko prý byly menší kameny, které tvořily jakési "stádo" k patýři, ale ty zanikly. Přesto hluboce věřící křesťané ve středověku i v novověku prokazatelně kámen, který několikrát spadl, vždy postavili. Není to žádná hračka, protože jde o čtyřmetrový železitý pískovec.
Jen tak mmimochodem, váže se k němu pěkná křesťanskopohanská pověst, že se prý pomalu blíží ke kostelíku v Kloboukách. Až k němu dojde, bude konec světa. Je to podle mne pověst velmi optimistická.
Přidám ještě jednu keltskou lokalitu, Závist u Prahy:




Závist



Lesem cestou dolů
Otevřeným oknem
Jejích očí

Na kamenném stolu
Světelný kůň tančil
Vlajkou točil

Jak ve vlasech slunce
Tak na dlaních měsíc
Jak na čele světlo
Kříž a nebo leknín

Na Závisti motýl

Lesem cestou dolů
Přes kořeny
Nočních vodních mlýnů

Po kamení spolu
Po cestě tmou světla
Světlem stínu

Jak po cestě slunce
Za poledne měsíc
Tak po cestě sovy
Kříž a nebo leknín

Na Závisti motýl




A na závěr jeden text úplně s jinou poetikou. Neboť každé místo je, nebo může být, místem častých zjevení. Kdo máš uši k slyšení slyš, kdo máš oči k vidění, viz. Ta deska je opravdu dobrá. Více o kapele najdete na http://music.taxoft.cz/mbt . Velmi dobrý je i booklet se všemi texty a novými (proti prvnímu vydání) imaginativními obrázky Johany Passerin.




Martina a tma



Martina byla sama doma
Vedlejší okno svítilo na střechu
Zavřela oči, padala clona
Padání clon
Tma přináší útěchu

Milovala se jako sama
Voňavá peřina
Čas jako ke spěchu
Tma byla černá mlsná tlama
Nad hlavou strop a kocouři na plechu

Není-li tma je Martina sama
Není-li slov je šeptání do skřeků
Zívá tu černá mlsná tlama
Nad hlavou strop
Tma s kocoury na plechu

Sama a tma
Barvy už nejsou
Sama a tma
Galašou s gejšou
Sama a tma
Nulovej kontakt

Ze stropu padá déšť
A sníh
A vodka

Martina čeká sama doma
Zívá tu černá mlsná tlama




O Indies viz http://indies.ocb.cz





ZPĚT na titulní stranu



Copyright (c) 2000, Zlin Net a.s.
All rights reserved.