Čtěte Vystaveno 17. 2. 2000 [ kodovani ] Psát můžete na adresu: brabec@zln.cz. Nadávky mailujte na horka@zln.cz

Co zde můžete
(ale nemusíte) najít:




Pokud jste nečetli starší čísla , jsou tady pro Vás :
Navíc máme i index, kde si můžete najít všechny odkazy na jednotlivé rubriky
  • Index
  • Editorial

    Ano, jako vždy pozdě. Tentokrát jsem si předsevzal, že Vám číslo nadělím k vánocům. Pak jsem si řekl, že to stihnu do začátku roku 2000. Na Silvestra po poledni mi bylo jasné, že ani to nebyl realistický termín. Když Internet o půlnoci neklekl (což jsem stejně považoval za krajně nepravděpodobné), zaťal jsem zuby a dělal, co mohl, abych vyšel co nejdřív v roce 2000.

    To jsem měl ještě pocit, že tak do Tří králů to stihnu hravě. Někdy v té době se mi ale neudělalo volno a udělalo nevolno. Tedy dolehlo na mne více práce a jakási záhadná choroba, asi související s nachlazením, kde mne bolely všechny klouby a skoro jsem nebyl schopen chvíli posedět, natož pracovat. A tak má aktuální témata (Drobné zboží) pomalu vyprchávala, já se potil a bral Panadoly a Ipubrofeny a neměl radost ze života. Pak se mi udělalo na pár dní lépe, ale šlo o typické "startovací okénko" - přiroda mi umožnila natočit první díl Sešli se... pro ostravskou televizi a další den jsem zase měl teplotu a bylo hůř. Protože 39 stupňů bylo na dosah, šel jsem nakonec k doktorům, vyfasoval antibiotika a neschopenku. Začátkem února mi ji na vlastní žádost ukončili a dál mi léčili jakýsi chronický zánět kloubů. Teď už to pár dní celkem jde, tak pokračuju na dokončování. Ale zas se mi dneska dělá nedobře, tak nevím. Asi to netihnu ani do Valentýnka.

    Proto se omlouvám všem, kteří mnohokrát zbytečně serfovali na moje stránky v naději, že už tam je konečně něco nového. Doufám, že na druhé straně tím, co teď najdou, nebudou úplně zklamáni. Toto číslo je trochu jiné než předchozí v tom smyslu, že je vlastně skoro celé věnováno jednomu tématu - multikulturality světa v jejích poněkud skrytějších podobách.

    Jinak co pořád dělám: Spolupracuji s Jurou Pavlicou a Naďou Urbáškovou na televizním seriálu Sešli se pro ČT Ostrava. Jde o hudební měsíčník, ve kterém se vždy zabýváme nějakým tématem s hudbou spojeným - v prvním dílu to byla tradice versus modernost, ve druhém to bude zhudebněná poezie, rozpracovány jsou další - velikonoce, vzkříšení, jaro - a valašský drtivý styl. Docela mne to baví, ale žere to čas.

    Ve FC jsem dostal volnou ruku na poslední straně přílohy pro předplatitele, kde otiskuji jakési své seriálky, dělám k tomu vlastně knihu - slovník pojmů pro hudebního publicistu, jsem někde u f a jde to pomalu, ale je toho hodně a rovněž mne to baví.

    Napsal jsem divadlo pro místní ochotníky, ale asi se mi zatím porozpadli. Uvidíme, třeba je půjde složit dohromady. Přiznám se, že by mne bavilo zase si trochu zahrát. Uvidíme.

    Sháním Tibetskou vlajku a chystám její vyvěšení na místní radnici i zámku. Tím připomínám, že civilizovaný svět si připomene 10. března tibetskou tragedii. Možná i u vás by šlo něco udělat... Mám Tibet rád, hodně jsem o něm četl a vážím si jich i s jejich absurdními zvyky. Je to národ schopný soustředění, a to je moc a moc důležité.

    Chystám se na poslouchací maratón Konkurzu Zahrady - jak po koncertech, tak především té krabice příspěvků od písničkářů a písničkářek a dvojic, ze kterých vyberu finalisty konkurzu. Do té doby ale snad vyrobím dvacátý jubilejní Magazlín.

    No a čekají mne další výpravy po lékařích a nějaká ta léčení. Ale není to snad se mnou nijak zlé. Nedávno jsem se dočetl, že průměrný novinář umírá v padesáti. Mám tedy před sebou snad ještě pět průměrných let. Jinak jak to vypadá, zase se bude prodlužovat věk odchodu do důchodu, budu si moci tedy říci cimrmanovsky: i letos oslavím posledních dvacet let do důchodu.

    Koupil jsem si relativně velkou (70cm) televizi s teletextem a stereem a užívám si jí. Zvláště teletextu. Také jsem si koupil minidisk. S tím se teprv učím pracovat. No a jinak nedělám nic zvláštního: čtu si, píšu si, žiju si.

    No, co vás čeká:

    v Junioru Povídka Lucie Paceltové (o níž se něco dočtete i v "Co chci říci" Věnováno Rosinantě - se znalostí detailů napsaná, ač poněkud kýčovitá historie koňácká.

    Výsledky letošního Trapsavce dostanete na pokračování. Trapsavecké vavříny tedy přinášejí trapsaveckou prózu a zároveň zde najdete propozice pro letošní ročník, chcete-li to zkusit. Příště více.

    Dále tu máme rozhovor s pražským písničkářem a televizním posedníkem Janem Burianem. Rozhovor jsem udělal pro časopis Folk & Country loni v listopadu. Tady jsou stránky mého chlebodárce: http://www.folkcountry.cz.

    V rubrice KNIHA pro mne Romské pohádky.

    V tipu na desky jsem tentokrát sáhl po první a zároveň třetí desce Majerových brzdových tabulek Místa častých zjevení, neboť se velmi hodí k tématu virtuality a reality, kterému je toto číslo věnováno.

    V rubrice Co chci říci - Multikulturní svět a virtuální virtualita se zabývám něčím, co spojuje většinu dnešních příspěvků. Jak jsou rozdílná naše vnímání reálného světa a tím pádem i chápná toho, co už je nereálné - virtuální. Řečeno trochu jinak a ostře: Je Bůh virtuální realita, reálná realita, reálná virtualita nebo virtuální virtualita. Tak to se tam nakonec stejně nedozvíte, ale i tak bych doporučoval tuto rubriku jako vstup do dnešního Magazlínu.

    Drobné zboží se zabývá tématem, které tím pádem trochu vyčpělo - naším vstupem do roku 2000 a Mileniálním humbukem.

    magsyas Jak si to rozdala s Leonardem di Capriem. To si rozhodně nenechte ujít.

    Hezké počtení, příjemné prožití doby postní a kdybych to nestihl včas tak i veselé velikonoce, krásný Beltine a hezké MDŽ.

    Jiří moravský Brabec




    Copyright (c) 2000, Zlin Net a.s.
    All rights reserved.