Čtěte Vystaveno 17. 11. 1999 [ kodovani ] Psát můžete na adresu: brabec@zln.cz . Nadávky mailujte na horka@zln.cz

Co zde můžete
(ale nemusíte) najít:




Pokud jste nečetli starší čísla , jsou tady pro Vás :
Navíc máme i index, kde si můžete najít všechny odkazy na jednotlivé rubriky
  • Index
  • Editorial

    Ano, jako vždy pozdě. Pomalu se stávám výročníkem. Minulé číslo jsem horko-těžko zvládl do 21. srpna, další snad vyrobím do 17. listopadu. Už konečně točím místní televizi, a jednak mne to baví, jednak, než se to zaběhá, bude to stát dost času, který chybí na jiné aktivity.

    V pátek jsme odmeilovali s kolegou Dvorníkem knihu - zpěvník 100 českých a slovenských hitů - mělo by těch dílů být víc. V sobotu a v neděli jsem uváděl Folkový oříšek. V pondělí točil v rozhlase. Dnes jdu na tiskovku FT Records. 17. 11. točím pro kabelovou televizi. Ve čtvrtek jedu do Ostravy (viz dále). V pátek mám relativně volno, chtěl bych do Blanska, jsem pozván jako čestný host na odpoledne s filmy a povídáním o horách, zvláště o Himalájích a Tibetu. Možná ale budu radši spát. Tuto sobotu jsem v Mohelnici v porotě festivalu Filmová písnička (šéfem poroty je Jiří Suchý). V neděli, pondělí a úterý křtím desku skupině Trní (Boskovice, Blansko, Brno), jinak mne ještě letos čekají nějaké vánoční koncerty pro školy s Bokomarou a jezdím do Ostravy do televize na nějaká domlouvání - od nového roku se mám podílet na dalších 13 dílech seriálu Sešli se s Jurou Pavlicou a dalšími muzikanty. Prostě práce je habakuk.

    Dovolte mi krátkou řeč na téma Matiční ulice. Ve středověku také žili bohatí a chudí. Byl dvojí způsob, jak se oddělit zdí. Ta jedna byla ghetto. Dnes ji vnímáme jako věc velmi nemilou, odporující lidským právům. Ta druhá byly hradby. Ty vnímáme kladněji. Jsem bohatý, nechci s tou chudinou nic mít? Dobrá, opevním se. My Home - My Castle. Kdyby tedy ta zeď byla větší, ale za silnicí, na pozemku těch domků (jde-li to), nemohla by spodina říci ani ň.

    Nemyslím si, že by ta zeď byla fyzickou překážkou, fyzickou zdí ghetta. Jde především o symbol, a jako symbol je vnímána. Ovšem symbolická hodnota aktu je podstatnější než funkční. Jednak si myslím, že byla jako symbol už stavěna, s vědomím, že praktické zklidnění nepřinese nijak významné, je tedy dobré ji symbolicky vykládat. A pak si navíc myslím, že v postmoderní době mají všechny symboly, které si udržely svou symbolickou hodnotu, mnohem větší cenu než dříve. Lehké klepnutí rukavičkou přes tvář soka nebylo než symbolem, a dal se smýt jen krví. Kosočtverec s čárkou svisle, který můj bratr co dítě nakreslil na kabát své učitelce, byl jen symbolem, a stál ho právem dvojku z chování, přestože si troufnu tvrdit, že ve svých devíti letech nevěděl, symbol jaké reality to kreslí.

    Tak i zeď v Matiční, ať ji vnímáme rasově a/nebo sociálně, je symbol, jehož použití se bude draze platit. Přitom sociální nepřizpůsobivost cikánů je jednou z jejich kladných hodnot, jen ji využít. Je to sociální ekvivalent tolik proklamované biodiverzity - rozmanitosti druhů. K čemu by nám byli, kdyby se chovali stejně jako my, kdyby s námi splynuli? Kdyby jejich kultura zmizela rozpuštěna v naší beze zbytku? Vždyť my je vždycky potřebovali jen pro jejich odlišnost, se kterou nám nabízeli jiné pohledy na svět, jiné žebříčky hodnot. Jde jen o to najít jim způsob života, kde by jejich jinakost mohla žít vedle naší. Tedy nechat je žít po jejich, využívat toho jiného, co přinášejí, (např. schopnost přesunout se ke krátkodobné pracovní brigádě prakticky kamkoliv, vyložit pověrčivým, zoufajícím si z neradostné přítomnosti, že budoucnostr je skvělá a podobně) Ale tam, kde nás jejich jinakost obtěžuje, nepřipustit si je k tělu. Postavit zeď na naší straně komunikace.

    Tím, že stavíme zeď na jejich straně, nutíme je k asimilaci. Bude-li zeď na naší straně, řekneme jim jen, že o jejich jisté zboží (špínu, hluk, alkoholismus) nemáme zájem, ať přijdou s jinou nabídkou. Jen s nmí je pustíme branou dovnitř nikoliv ven a to je velký rozdíl.

    No, co vás čeká:

    v Junioru pár básniček jedné studentky prvního ročníku střední školy, která mi je poslala k přečtení. Inu, jsou patnáctileté, občas na štíru s gramatikou, ale občas se zajímavými postřehy.

    Výsledky letošního Trapsavce dostanete na pokračování. Nějak mi neposlali jména těch vítězů, asi se musím na ně domeilovat. Ale protože vítěze kategorie Oldpsavců - poezie znám, tak udám alespoň básničky Juana a Aťky Hlavatých. Trapsavecké vavříny tedy přinášejí Zlatého trapsavce a tři první místa v kategorii Poezie Oldpsavců. Příště více.

    Dále tu máme rozhovor s ostravským bluesmanem a pábitelem Pepou Streichlem. . Rozhovor jsem udělal pro časopis Folk & Country letos v listopadu. Tady jsou stránky mého chlebodárce: http://www.folkcountry.cz.

    V rubrice KNIHA pro mne se v dějinách Magazlínu už po druhé vracím k Hanně Krallové a její položurnalistické - poloprozaické tvorbě. Knížka Stihnout to před Pánem Bohem je útlá a nesmírně obsahově závažná. Klade si otázku po svědomí revolucionáře, lékaře, svědomí kata i oběti a v neposledním horizontu po tom, proč to Bůh připouští, a má-li víra v něj smysl, nebo má-li ten, koho potká velké zlo, právo odpadnout od víry a bojovat s Ním (pokud existuje). Otázky sice nedostanou jasnou odpověď, ale doufám, že ve vás podnítí všelijaké úvahy.

    V tipu na desky jsem tentokrát sáhl po desce Jury Pavlici na texty Jana Skácela O slunovratu, podle mého soudu nejlepší desce letošního roku (ke dni 17. 11.). Recenze v kratší formě vyjde rovněž v FC.

    V rubrice Co chci říci - Kolik stojí nic jsem se tentokrát rozepsal mnohem méně než minule a na téma zdánlivě nudné - státní rozpočet. Ale věřím, že by vás moje úvaha mohla zaujmout.

    Drobné zboží se zabývá rovněž prakticky ničím - tedy svědomím. Což souvisí s tématem desky, ale rovněž s desátým výročím "plyšáku". A také s Janem Kellerem a Bobem Štěpánkem, který pořád chce znát nějaké mé stanovisko k němu.

    Pavěda se vrací na tyto stránky tím, že přetiskuji svou "vědeckou" polemiku s Josefem Ryzcem, výtvarníkem a mystikem, který mi (jak patrno) pije krev.

    Hezké počtení, přání přiměřených teplot a dobře chlazených nápojů vám přeje

    Jiří moravský Brabec




    Copyright (c) 1999, Zlin Net a.s.
    All rights reserved.