Čtěte Vystaveno 20. 8. 1999 [ kodovani ] Psát můžete na adresu: brabec@zln.cz . Nadávky mailujte na horka@zln.cz

Co zde můžete
(ale nemusíte) najít:




Pokud jste nečetli starší čísla , jsou tady pro Vás :
Navíc máme i index, kde si můžete najít všechny odkazy na jednotlivé rubriky
  • Index
  • Editorial

    Ano, jako vždy pozdě, nedá se nic dělat. A práce vázne.

    Letos budu ještě ve Žďáře nad Sázavou (20. - 21. 8.), v Mohelnici (27. - 29. 8.) a slovenských Piešťanech (3. - 4. 9.). Mezi tím někde jinde.

    Dovolte mi, vážení čtenáři, abych začátek dnešního Editorialu věnoval jedné pochmurné úvaze, která mi nejde už druhý den z hlavy. Trošku předznamenává základní téma rubriky Co chci říci, ale je doufám lapidární a zdrží vás asi minutu.

    Když jsem byl ještě mladý a blbý, sportoval jsem. Když jsem byl starší, hrál jsem šachy. Jakožto šachista jsem zažil koupené utkání. Soupeř, se kterým jsme hráli, byl papírově o dost slabší, a my museli vyhrát, abychom postopupili, jim nešlo o nic. Myslím si, že jsme to mohli vyhrát férově. Bafuňáři ale chtěli mít jistotu, a tak domluvili výhru 4,5:3,5. To vyhovovalo i druhé straně, která se bála debaklu. A tak jsem remizoval po pár formálních tazích a připadal si jako idiot. I to je jeden z důvodů, proč si myslím o sportu to, co si myslím.

    Nedávno jsem jel autobusem a za mnou seděli místní fotbalisté, kteří v předposledním kole soutěže překvapivě prohráli s oudsiderem (který se tím zachránil) na domácím hřišti. I jim o nic v tabulce nešlo. Rozčilovali se nad tím, že soupeř podplatil rozhodčího "a přitom jsme mu to mohli prodat o pět tisíc levnějš než von". I proto si myslím o současné společnosti to, co si myslím.

    Novinářské honící krysy demokracie vyčuchaly, že volební kampaň ODS v roce 1996 financovaly dvě brněnské firmy (přes 7 melounů celkem) a ředitel jedné z nich - Železničního stavitelství - přiznal, že ze zištných důvodů - aby ministerstvo vypsalo regulérní výběrová řízení na stavbu železničních koridorů.

    Připomnělo mi to jinou historku - že fotbalové oddíly platí desetitisícové úplatky rozhodčímu za to, aby pískal "rovinu" neboli nezaujatě. O den později už ředitel své informace popírá. To nic neznamená: budeme-li muset uplácet, aby se nám dostalo spravedlnosti, nestojí tento svět za fajfku tabáku. A pak se řekne: léto - okurková sezóna.

    No, co vás čeká:

    Magsyas vlastně není Magsyas. Je to povídka, kterou mi poslala mailem jedna dívka či mladá žena. Jmenuje se Andrea Vavřincová a ta povídka Balada a realita. Asi jsem kdysi psal podobně. Není to tedy, doufám, tak úplně špatné. Vytknul bych tomu ovšem (spíš než poněkud konstruktivistickou formu) jakousi citovou nezralost autorky (a hlavní dívčí hrdinky). To, co je tu podáváno jako veliká láska či alespoň veliká zamilovanost v duši současného člověka mi připadá plytké a nehodno fatalistických pocitů z Čelakovského, se kterými je evokována zpřízněnost. Možná tím, že se na rozdíl od vesničana Tomana a jeho snoubenky z hájovny pokusila svým panelákovým hrdinům poskytnout psychologické zakotvení, popsat něco víc, tedy to, z čeho vycházejí, jak žijí, jaké konkrétní projevy jejich vztah a její vztah k jinému mají, přestalo to všechno být tak baladické; člověk by věřil, že jeho smutek vyléčí dvě flašky vína a jedna blondýna nebo naopak. (A nechápe, jak mohl s takovou povrchní krávou chodit, když je tu ještě možnost masturbace.) Ale práce na téma variace na klasiku se mi celkově spíš líbí a připadá mi čtivá. Tak si ji užijte.

    Výsledky letošního Trapsavce už znám, ale jsou tajné až do 19. září. Takže hned po něm (Magazlín č. 18) je vystavím, už je mám dokonce přepsané. Abyste neplakali, nemohouce se dočkati úrody, vybral jsem pro dnešek do alternativních Zteřelých vavřínů ukázky poezie z padesátých let, zabývajících se žněmi a sklizní úrody vůbec.z Trapsavce si počkáte do podzimu. Zdá se, že zteřelé vavříny by mohly ty zelené střídat častěji, Rybák minule měl úspěch, snad se vám zalíbí třeba i Ivan Skála:

    Naše mladá síla
    a náš život horký
    zraje jak to pole
    pšenky divotvorky.
    ...

    Dále tu máme rozhovor s Vítem a Andreou Troníčkovými ze skupiny Poupata Pardubice. Jde o lidi mladé, ale docela chytré - on je rozhlasový redaktor, ona psycholožka. Navíc jsou příjemní a pozitivní a rozhovor je i společenským čtením, neboť kromě jiného se dozvíte, jak se brali přímo při koncertu své kapely. Což je asi první svatba tohoto druhu v republice. . Rozhovor jsem udělal pro časopis Folk & Country letos v červenci. http://www.folkcountry.cz.

    V rubrice KNIHA pro mne tentokrát nabídnu skotského autora Jamese Hogga a jeho horor - detektivku - nábožnskou didaktickou literaturu (nehodící se škrtni) - Vyznání ospravedlněného hříšníka. Je to opravdu nářez - po stránce obsahové, jazykové i netypické formální výstavby.

    V tipu na desky jsem tentokrát sáhl po desce Tomáše Kočka a orchestru Horní chlapci, kterou považuji zatím za debut roku. Recenze jsem si dovolil využít i k několika obecnějším poznámkám o folk-folklorní tvorbě.

    V rubrice Co chci říci - Impulsy tohoto léta jsem se tentokrát nebývale rozepsal a prozradil na sebe i věci politicky intimní. Nemyslím si, že jsou tím nejpodstatnějším v mých úvahách o iniciativě, aktivitě, občanské společnosti, politickém stavu na českých kolbištích ale věřím, že jsem napsal text smysluplný. Dal mi dost zabrat, tak si ho laskavě přečtěte.

    Drobné zboží se zabývá ledničkou z hlediska existenciálního.

    Hezké počtení, přání přiměřených teplot a dobře chlazených nápojů vám přeje

    Jiří moravský Brabec




    Copyright (c) 1999, Zlin Net a.s.
    All rights reserved.