Čtěte Vystaveno 4. 6. 1999 [ kodovani ] Psát můžete na adresu: brabec@zln.cz . Nadávky mailujte na horka@zln.cz

Co zde můžete
(ale nemusíte) najít:




Pokud jste nečetli starší čísla , jsou tady pro Vás :
Navíc máme i index, kde si můžete najít všechny odkazy na jednotlivé rubriky
  • Index
  • Editorial

    Ano, jako vždy pozdě, nedá se nic dělat. Učím se dělat televizní zpravodajství, napsat komentář dlouhý 22 sekund, sestříhat záběry do minutového slepence, kde se každé tři vteřiny něco děje, prostě hraju si s technikou, které nerozumím, mám vedle sebe střihače, který to umí, a já si vymýšlím. A práce vázne.

    Letos budu strašit na Svojšicích (12. 6.), ve Vizovicích (19. 6.), Vrchlabí (25.-26. 6.), na Zahradě v Náměšti na Hané (3. - 5. 7.), v Ketkovicích (10. 7.), v Jindřichově Hradci na Folkové růži (asi 13. - 17. 7.), na Frýdštejně (24. 7.), asi v Ludkovicích (jsou-li 31. 7.), na Svojanově (asi 6-7. 8.), v Břestku (15. 8.), ve Žďáře nad Sázavou (20. - 21. 8.) a v Mohelnici (27. - 29. 8.). Mezi tím někde jinde. Taky mám něco napsat, ale nějak nestíhám. Lepší to nebude. A jak už jsem předeslal, učím se točit.

    Všimněte si laskavě, jak prognostický byl můj Pax natonum v minulém čísle. Ten mír skončil pár dní po vyjítí Magazlinu. Měl bych asi poznamenat i něco k jiným aktuálním tématům. Hmm. Aféra s kadávery, aneb jestli někomu doktoři pomůžou na jiný svět, aby měli játra či ledvinu pro jiného. Ale jistěže pomůžou. Je tomu tak jaktěživo. Dokonce někdy provedou eutanázii aniž by potřebovali nějaké ty orgány, prostě proto, že mají pocit, že dotyčný je na tom beznadějně a tak zvolní tempo se zachraňováním. Kdysi jsem dělal jako študák závozníka chlápkovi, kterému v mládí (asi v 25 letech) spadl na hlavu náklaďák a zlomil mu lebku. Ten chlap byl při vědomí ale nemohl se ani hnout. Promluvit, dát najevo že žije, prostě nic. Odvezli ho do nemocnice a radili se nad ním, "nechají-li ho v klidu dodejchat, nebo jestli ho budou tejrat". A on to slyšel. Nakonec se rozhodli, že zkusí tu kost navrtat, odtáhnout od zhmožděného mozku a odsát krevní sraženinu. Ne že by měl chlap šanci, ale čistě cvičně...

    A já s ním slavil odchod do důchodu. Říkal, že se na ně ani nezlobil, že byl opravdu zázrak, že přežil, a kdyby se mu to stalo znova, byl by rád, kdyby ho nechali na pokoji, protože to trvalo dost dlouho, než následky odezněly. A v šedesáti by to už za tu bolest nestálo.

    Doktor se prostě může mýlit a kdyby člověk ležel bezmocný na stole a věděl, že když udělají všechno, čeká ho ještě měsíc bolestí a pak stejně konec, a když zvolní, tak ten konec bude bez bolestí a hned, možná by je požádal o nezasahování do moci přírody. Právo na důstojnou smrt je lidské právo jako každé jiné.

    Problém je v něčem subtilnějším:
    1) Jestli vědomí potřebnosti orgánů má vliv na stanovení diagnozy. Aneb, jestli se, třeba podvědomě, přikloním k názoru, že i pro dotyčného je moudřejší vzdát boj o život, i z toho důvodu, že jeho ledvina pomůže jinému. Pak by bylo zle.
    2) Jestli upřednostňuji některého z příjemců z nějakých jiných než zákonných důvodů.
    3) Do oblasti pusté teorie odhazuji, že bych schválně chybně stanovil letální diagnozu, abych získal nedostatkový orgán.

    Vím, že proti prvnímu bodu jsou přijata různá opatření, ale je mi jasné, že žádná opatření nemohou být stoprocentní. Muselo by se tedy zvážit a odborně odhadnout, nakolik se možnost transplantací projeví v medicíně. Je-li tedy víc (nebo řádově srovnatelně) nedostatečnou péčí a chybnou diagnózou usmrcených dárců (proti stavu, že by se netransplantovalo) nebo zachráněných životů příjemců.

    Je to myslím podobné jako s justicí. Dobrý soudce je spravedlivý, ale přesto se může dopustit justičního omylu. Vždy je teoretická pravděpodobnost neviny (byť někdy fantastická) a musí se rozhodnout, jakou (pravděpodobně velmi nízkou) pravděpodobnost neviny už zavrhne a dotyčného odsoudí. Podobně doktor v situaci, (bez ohledu na to, že orgány je třeba odebrat v co nejkratší době po smrti, ale prostě proto, že pravděpodobnost přežití je extrémně nízká a pravděpodobnost neúčelného uptrpení pacienta extrémně vysoká) riskuje a neuvažuje některé velmi nepravděpodobné stavy. Dělá-li to s celou zkušeností a bez postranních úmyslů je to asi v pořádku. Jinak by byl každý Roubal omilostněn a mnoho lidí by bylo na koci života pomalu nelidsky umučeno lékaři. Dělá-li to ale autorita zbrkle nebo navzdory svému přesvědčení, může nechat ukřižovat Ježíše a umřít kdekterý infarkt.

    A ještě jedno téma: Slováci si volili premiéra. Před druhým kolem mi jedna slovenská známá vzkázala: koho bys volil - StBáka nebo Komanče. Odpověděl jsem jí, že bych se snažil zapomenout na oboje a přemýšlel, co ti lidi dělali posledních deset let. V tomto smyslu si myslím, že Rudolf Schuster je o dost lepší řešení. Když už neprošla paní Magda.

    Musím se přiznat, že jsem si položil i jinou otázku: Chtěl bych, aby se prezident volil přímo i u nás? Co je větší hrůza? Že národ zvolí nějakého populistu, nebo že parlament zvolí nějakého tajtrlíka vhodného ku kladení věnců? Mám ale obavy, že příštím prezidentem bude Václav II. řečený Klaus a je lhostejno, bude-li zvolen jako populista nebo jako tajtrlík. To je radosti na Starém bělidle!

    No, co vás čeká:

    Magsyas vlastně není Magsyas. Je to článek, který mi do místních novin poslala jedna místní stará paní a je proti bombardování. Stará paní to myslela dobře, ale bohužel stylisticky by si asi utržila ostudu. Přesto ten článek otisknu alespoň takto, je dojímavý, jakkoli špatný. A že jsem kulantní, přidám k tomu i svou odpověď oné paní. Ne proto, že je, doufám, stylisticky lepší, ale protože s ní nesouhlasím ani obsahově.

    Právě bojuji s příspěvky do letošního Trapsavce a je jich požehnaně, takže na Zelené vavříny z Trapsavce si počkáte do podzimu. Abyste ale nevyšli v této rubrice úplně naprázdno, vybral jsem do ní dvě básně staršího kolegy všech romantiků Josefa Rybáka z Básnického almanachu 74. Doufám, že se budou trampům líbit. Byť jsem si název rubriky musel tentokrát upravit...

    Dále tu máme rozhovor s Majerovými brzdovými tabulkami, těžko zařaditelnou kapelou, jejichž muzika má v sobě cosi mystického. Kdo by byl namlsán, může navštívit i jejich stránky. (http://music.taxoft.cz/mbt/) . Rovněž nabízím návštěvu stránek časopisu FC, pro který jsem ten rozhovor dělal: http://www.folkcountry.cz.

    V rubrice KNIHA pro mne tentokrát nabídnu jednu pěknou dějepisnou příručku z roku 1754. Je hezky česky a katolicky šovinistická, půvabným jazykem napsaná a všelijakých nesmyslů plná. Myslím si ale, že je to přesto (proto) moc pěkná alternativa k oficiálnímu dějepisu. Jmenuje se Země dobrá, to jest země česká.

    V tipu na desky jsem tentokrát sáhl po desce Václava Koubka ...lítám... Chytré texty, chytlavé melodie, šikovná kapela, fakt fajn věc.

    V rubrice Co chci říci - Válka s železnými mloky aneb peklo nedůslednosti se pokusím rozebrat bitvu o televizi v roce 1999, která nemá nic společného s bitvou o rozhlas v květnu 1945.

    Drobné zboží se zabývá dětmi a proč ty haranty nemám rád.

    Jinak se mi v průběhu prací na čísle porouchala na druhém počítači šochtle A. K tomu druhému počítači mám připojený scanner a není připojen k síti. Je to počítač, na který se spoléhám jako na nezavirovatelný. Jediná možnost, jak ho šlo zavirovat, bylo disketou. Už to nejde. Problém je, že jsem nemohl přešoupnout naskenovaného Koubka.jpg do příslušné stránky. Až to opravíme, tak ho dodám. Zatím je to bez obrázku. Soráč.

    Hezké počtení, přání přiměřených teplot a dobře chlazených nápojů vám přeje

    Jiří moravský Brabec




    Copyright (c) 1999, Zlin Net a.s.
    All rights reserved.