ZPĚT na titulní stranu

Drobné zboží

Kdo sestaví vládu


Abych se přiznal, tuto rafinovanou skorozáměnu rubrik jsem udělal schválně. Ohrožení světa neekologickým chováním druhu Homo sapiens sapiens semperdestructivicus je závažné. Přenice o to, kdo a jak sestaví vládu v jedné malé zemi v geometrickém, nikoli však hodnotovém středu Evropy, je podružnost. Když vznikla tento Mag, přemýšlel jsem, jestli jej vyvěsit před volbami nebo po. Nakonec jsem se rozhodl pro povolební vyvěšení s tím, že tuto rubriku budu asi do konce července několikrát aktualizovat. Takže chronologicky. První článek vznikl asi čtrnáct dní před volbami:

Kdo sestaví vládu


Pan Neff rád a vtipně komentuje politickou situaci, zpravidla bez znalosti příslušných zákonů. Proto si pochvaluje gentlemanství dinosaurů Klause a Zemana, se kterým přizvukovali vzájemně tvrzením, že vládu by měl z pověření presidenta sestavovat vítěz voleb, tedy asi sociální demokracie. Ve skutečnosti pravomoce prezidenta jsou v tomto punktu dosti malé a stačilo by do zákona uvést jen jedinou lhůtu navíc, a byly by vlastně nulové. Tou lhůtou by muselo být něco typu: Pokud osoba pověřená sestavením vlády nepředloží návrh vlády k projednání parlamentu do šesti týdnů, považuje se pokus o sestavení vlády za neúspěšný a prezident během dalších 14 dní pověří tímto sestavením další osobu.

Prezident totiž má právě jen tři pokusy, koho pověřit, aby vládu sestavil, a ten třetí pokus je podmíněn tím, že musí pověřit toho, koho mu navrhne předseda parlamentu. Protože vládu schvalují poslanci, lze předpokládat, že po volbách proběhnou kuloární jednání a nějakou vládu se v kuloárech podaří sestavit. Pokud ne, může prezident pověřovat kohokoliv, parlament ho odzívá a na podzim jdeme k urnám nanovo. Protože pak vláda musí být schválena sto plus jedním poslancem, velmi pravděpodobně se shodne parlament na nejvýše jedné vládě a ne na sedmi různých, takže nezáleží na tom, jestli její sestavu oznámí ten, kdo byl pověřen jako první, druhý či třetí.

Pokud bude vláda sestavena, má prezident dvě možnosti. Buď to bude akceptovat (jistě se najde parlamentář, který mu to sdělí) a pověří toho předem většinou poslanců schváleného, nebo to akceptovat nebude a pověří někoho, komu věří víc. Ten pak ovšem hlasováním neprojde a po případném dalším marném pokusu přijde okamžik, kdy předseda parlamentu sdělí prezidentovi to pravé jméno veřejně, vláda bude představena a schválena (a možná neprojde prvním sestavováním rozpočtu). Čeho tedy může prezident dosáhnout? Byla-li by v zákoně ona časová pojistka, pak řekněme maximálně oddálení instalace nové vlády o několik měsíců, což nemusí vadit, protože parlamentem smluvená budoucí vláda mezitím může začít alespoň studovat a budovat materiály a připravovat opatření, může se vybrušovat koaliční smlouva a vůbec, mohou se dít další užitečné věci. Pokud tam ovšem časová pojistka není a prezident bude chtít zlobit, má široké pole. Může půl roku zdržovat jmenování pověřené osoby, ta pak může rok-dva vládu sestavovat a volební období proběhne, ani se nenaděješ, vládnout zatím bude vláda předchozí pověřená "přechodně" výkonem funkcí. Protože však prezident není idiot, takové řešení nepředpokládám. Snad, kdyby jím byl doktor Sládek, mistr obstrukcí, ale Havel...

Pokud zákon nestanoví, koho má prezident pověřit, nechejme to na něm. A měnit-li zákon, pak raději doplněním oněch lhůt, než degradováním prezidenta na toho, kdo předem přesně definované osobě v předem stanovený čas předá předem daný úkol. Prezident, odříkávající ve své roli "Paní, nesu vám psaní" je představa nelibá.

Jen tak mimochodem ten zákon není vymyšlen špatně. Představme si, že ve volbách roku 2xxx vyhrají DŽJ (9%) před SPR-RSČ (8%) a KSČM (7% mandátů). Do pěti stran rozštěpená pravice ODS-Klaus, ODS-Macek, Ruml, Mejzlík a Kroupa získá přibližně 5x7=35% mandátů, stejně jako lidovci a nějaká další pravostředová strana (středový klub ateistů). Budou následovat se zhruba 7% mandátů i tři strany sociálně laděné (Zemanova, Buz-Grossova a Machovcova) a posledních šest procent hlasů dostanou zelení. Rozhodovat sice budou desetinky procent, ale pořadí bude prostě takové, že na čele vyrovnaného pelotonu budou tři nejvýše jmenovaní.

Pak je patrné, že by demokratické pravicové strany se středovými a zelenými dosáhli na 55% hlasů, socialisté se středovými a zelenými 41% hlasů (s DŽJ pak 50%) a sestavování vlády bude o tom, ke komu se přikloní středové strany a zelení, aneb nutně přispěje k tomu, že výsledný program vítězné koalice bude neradikální, poklidný a poměrně rozumný. Volič nebude nadšen, ale ani zklamán. Ale prezident by musel postupně pověřit tři podivuhodné strany ze špice voleb, konstatovat, že to třikrát nevyšlo a vypsat nové volby. Ty by, pravda, mohly způsobit, že by se rozparcelované strany pro normální lidi chytly za nos a vytvořily strany normální, ale předvolební situace na pravici letos nedokázala, že by tomu mohlo být takto idylicky.

Vyjdeme-li z celkem rozumného předpokladu, že prezident nemá v úmyslu této zemi schválně škodit, pak si myslím, že bychom to, koho pověřit sestavením vlády, opravdu měli klidně nechat na něm a nepředepisovat mu žádná pravidla.

***

Něco jiného je ovšem jmenovat vládu. V okamžiku, kdy ji president jmenuje, zasednou ministři na ministerstva a mohou zde páchat zvěrstva. Propouštět úředníky, privatizovat majetek, likvidovat a falšovat doklady, vyzrazovat státní a hospodářská tajemství, znásilňovat sekretářky pod hrozbou neudělení premií a jiná alotria, která si od podobných individuí (co politik, to gauner) představujeme. Pokud je pak parlament neschválí, zůstanou sedět dál na svých židlích (institut úřednické vlády nemáme), dokud nepředstaví další designovaný premiér svůj nový tým despotů, zlodějů, podvodníků, vlastizrádců, násilníků atd. Ve třetím neúspěšném případě v řadě tam budou sedět nejméně dva měsíce do předčasných voleb. Proto se není co divit, že tam president chce co nejdéle udržet tým složený ze současných ministrů, kteří jsou spíš výjimkou z pravidla výše zmíněného, a byl by rád, kdyby tito předali úřady, majetek, listiny, tajemství a sekretářky přímo nějaké dlouhodobější a stabilní vládě. Myslím, že to je celkem rozumná strategie, se kterou by soudný politik (existuje-li) měl souhlasit.


První doplněk vznikl týden před volbami:

P. S: Pan prezident ve svém sobotním TV projevu upozornil, že nemůže předsedu vlády designovat, ale rovnou jmenovat, takže než ten oznámí složení vlády a stará vláda odstoupí, existuje vlastně stará vláda s novým premiérem, přičemž právní postavení starého premiéra je dost nejasné. Možná, že tedy existuje dvojšéfí, a to je přímo ideální stav pro každého úředníka, přímo katastrofální pak pro každý úřad.

***

Druhý dodatek z 22. 6, odpoledne.

Ve volební sobotu jsem uváděl festival ve Vizovicích a až v jeho závěru k nám přišla radostná zpráva, že nejen dýdžejové, ale ani Sládkovci se do parlamentu nedostali. Na video jsem si doma zatím nahrál, co pravili v prvním záchvatu pravdomluvnosti šéfové všech podstatných stran a v neděli jsem to shlédl; chlupy se mi ježily. Radost z toho, že většina národa je už tak inteligentní, že poslala Kremličku do kremlatoria, pominula. Možná ho důchodci nevolili jen proto, aby jim někdo otestoval, jestli jsou chrousti zdraví. Podobně nevím, jak se radovat z toho, že v parlamentě není Sládek, když se mu ti dva hroši - Zeman s Klausem stále víc a víc podobají. Klaus začal zřetleně tím, že urazil své dva možné koaliční partnery. Luxe na Nově, Rumla (aby mu to nebylo líto) o hodinu později na ČT. Protože třetí stranu do party nemá (DEU neprošla), bylo od Primy předvídavé, že ho nepozvala. Milošek stále dokola mele něco o tom, že mu podpora od komunistů nevadí. Působí při tom dojmem cukrovkáře v hypoglykemickém komatu a čekáte, kdy se sesype. To by asi ČSSD velmi prospělo. Jestli by ODS prospělo, kdyby se sesypal nebo odstěhoval do Ameriky Klaus, nevím. Nevidím nikoho na jeho místo. Na Primě byl Langr proti Špidlovi a opravdu jsem nevěděl, který z těch dvou je slizčí, úlisnější a neuvěřitelnější zjev. Mezitím siamská dvojčátka z donucení Lux a Ruml konstatují, že se shodnou skoro ve všem až na jednu maličkost - jestli s Ankou nebo s Mankou. Přičemž Anka chce jen Luxe, zatímco Manka by je chtěla oba, pokud budou bezpodmínečně poslouchat, omluví se za to, že Manka měla pod polštářem nějaký divný peníze a přijmou deklaraci o vedoucí úloze Manky na věčné časy, protože bolševik hrozí vždycky.

V praxi to vypadá tak, že nikdo neví, jestli by za týden v dalších volbách neskočil přes laťku i Míra Sládek, a nebylo ještě hůř. Myslím si, že se prokázaly dvě věci:

I. Potřebujeme jiný volební systém, ze kterého by i přitroublí politici pochopili, co občané chtějí. Tedy vícekolový většinový systém, kde de facto občan přímo volí vítěznou koalici. Jinak by všichni nemohl tvrdit, že občané chtějí právě je:

1) ODS (která dostala míň hlasů i mandátů než před dvěma lety) proto, že i po atentátu na tátu má ještě pořád dost hlasů.

2) ČSSD proto, že poprvé ve své historii vyhrála volby a i když není schopna ani se svými frakcionáři z roku 1921 vytvořit vítěznou většinovou koalici, vítězství se počítá.

3) KSČM proto, že komunisti vyhrávají vždycky, jsouce stranou, která se díky dialektice k realitě příliš neváže.

4) KDU-ČSL+US (to vypadá skoro jako algebraický výraz) proto, že je jazýčkem na vahách a kam půjde ona, půjde i vláda.

II. Sami občané vlastně nevědí, co chtějí. První povolební průzkumy mínění totiž ukazují, že většina občanů si přeje pravicovou vládu a na místě premiéra dává většina z nich přednost Zemanovi. Myslím si sice, že Miloškovi by nemuselo dělat takové potíže stanout v čele pravicové vlády (- jen když tam bude), ale Klaus si s ním asi místo nevymění. Pokud by občané měli dvojkolový systém, tak by asi museli po prvním kole sami promyslet, co to chtějí, a i kdyby to skončilo 99:101 pro jednu ze stran a tím pádem bylo 49,5% voličů zklamáno, těch 50,5% prostě rozhodne a silná vláda tu bude.

***

Přes tato dvě tvrzení si troufnu poznamenat ještě jedno další, zdánlivě paradoxní.

Nikdo z předních politiků není ochoten splnit to, co po nich vlastně zřejmě doopravdy ve své většině chceme - tedy vytvořit silnou vládu bez hádek a třenic a nabídnout této zemi koncepci na čtyři roky, která by pokračovala v transformaci, ale bez některých základních chyb a defektů předchozí koalice. No, to my vlastně ani nechceme. Nás nezajímá mechanismus, ale důsledek na nás. Chceme tedy klid, hospodářský růst v dohledné době (byť i za cenu jistého úsilí z naší strany) a základní lidské svobody.

Moje předpověď aneb Zeman - Klaus - Zeman

1) Havel pověří Zemana. Ten vyzve jen KDU-ČSL a ti s ním budou chvíli jednat. Výsledkem bude, že vláda nebude schválena (bude menšinová, bude potřebovat podporu KSČM a na to lidovci nepřistoupí), US jí ani tichou podporu nenabídne.

2) Havel pověří Klause. Klaus vstoupí do jednání s US a KDU-ČSL, ale pro různé animozity mezi ním a zbylými dvěma se nedomluví. Vláda nebude schválena.

3) Havel vyzve sněmovnu, aby mu tedy řekla, koho má pověřit. Zeman s podporou KSČM a KDU-ČSL získá nadpoloviční většinu a bude vytvářet vládu znovu. Pak buď se rozhodnou US podpořit KDU-ČSL, prohlásí, že s Klausem to fakt nejde (to vidí každý neslepý) a vstoupí se Zemanem do koalice. Dojde k tomu, že ztratí část svého voličstva, ale budou se jistě snažit vydržet tam čtyři roky a během té doby dokázat, že jejich řešení bylo ve prospěch lidí této země. Nebo se KDU-ČSL rozhodne jít s ČSSD do menšinové koalice a US ji tiše podpoří, aby nebyli závislí na KSČM. Výsledek bude zhruba týž. Nebo se rozhodne KDU-ČSL tiše podpořit menšinovou vládu ČSSD, kterou podpoří nahlas i komunisté, a Miloš se stane novým kůlem v plotě, ale řekne, že teda tohle sice nechtěl, ale když jinak nedáte, tak já to nějak zvládnu, přátelé. Klaus odejde přednášet do Bostonu, ODS se sesype na hromádku a bude. ČSSD se, jsouc u vlády sama, nijak nezkultivuje. Příští volby budou znamenat návrat Sládka do Parlamentu, ekonomická sirtuace se nijak nezlepší, jen se rozvrtá a nedokáže kopec afér, další nadělají a Miloš si připraví materiály do několika kufříků.

Třetí doplněk vznikl 2. července:

Jde to jako na drátkách

Všech pět pánů hraje poker neuvěřitelně dobře. Radost pohledět. Miloš Zeman ví, že s ním Jan Ruml nepůjde do holportu ani omylem a Josef lux to ví taky. Proto nabídli Rumlovi takové podmínky, že jejich odmítnutím muselo krvácet srdce nejednomu Unitáři. Zeman tak vypadá jako demokrat a ví, že jen fyziologické důvody zabrání v budoucnu Janu Rumlovi rvát si vlasy nad tím, že to nevzal.

Václav Klaus si se svou ušmudlanou dvojicí pětek v ruce taky nemůže stěžovat. Průzkum veřejného mínění ukázel, že mu věří 27% občanů. To obdivuhodně koresponduje s volebním výsledkem jeho fan klubu a zdá se, že heslo správně mělo znít: Kdo mu věří, volí Klause. Je mu jasné, jakou habaďůru na něj hrají. Teď mu budou říkati: Pan Zeman, socan ukrutná, nám nabízel právo veta a post ministerského předsedy, co nám dvou maličkým dáš ty, abychom přišli k tobě? A Klaus jim Mackovými ústy nabídl: minoritu ve vládě, povinnost hlasovat v parlamentu pro usnesení vlády a mlčet před tiskem, pokud byste měli jiný názor. Za to všechno pak zákaz možnosti odejít z vlády bez mého povolení. Přeloženo do češtiny to znamená nic víc a nic míň než roli loutek, zpříjemněnou osobními prebendami vyvolených. Na to pochopitelně přistoupit nelze, otázka je, nakolik Klaus sleví při vyjednávání. Mám obavy, že nedostatečně.

Josef Lux si taky nestojí špatně. Pokud mu jeho stranické ovečky vyčítaly, že hledí příliš vlevo, vstřícnost Miloše Zemana je asi zviklala ve víře. A až udělá na Václava Klause dlouhý nos, bude moci říkat: vidíte, nešlo to, byl arogantní.

Jan Ruml musí ještě odolat přemlouvání pana presidenta, aby mohl dokázat, že Unie je strana charakterní i za cenu ztrát vlivu i statků. Do příštích voleb ji může v opozici formovat a donosit, takže vzhledem k tomu, že mu své hlasy dali mladí a vzdělaní, má šanci prohrát partii, ale vyhrát v příští větší balík.

Mirek Grebeníček moc důvodů k radosti nemá, jen ten jeden kardinální důvod komunistů. Když se ostatní nedovedou dohodnout, když se všechno sere, komunista se raduje.

Mimo hernu se asi raduje i Mirek Sládek, tuší, že naděje na předčasné volby se zvětšuje, a že by to mohl být jeho comeback. Kremlička napsal stokrát "nebudu jíst brouky" a odevzdal to svému řídícímu agentovi a v posilovně se chystá na totéž.

President Havel si dělá poznámky ke své nové hře, kterou napíše, až bude po všem. Všichni jsou v pohodě. Po oné kličce Zeman - Klaus - Zeman, na kterou to stále vypadá, se ujme vlády Zeman Milo(u)š druhý. Akorát se navíc vyskytla možnost, že by ho utolerovali do křesla Klausovi Blue boys. Zdá se, že si Zeman může vybrat, čím vazalem se stane. Ono být vítězem je pěkné svinstvo.

Teď jedu uvádět festival do Náměšti na Hané a vrátím se 6. 7. Snad budeme moudřejší.

Tolik mé radostné perspektivy jak je vidím na prahu léta 1998.

Jiří moravský Brabec


ZPĚT na titulní stranu




Copyright (c) 1998, Zlin Net a.s.
All rights reserved.